RUCH Řevnice

Přímo při činu se podařilo dopadnout vykradače skladu, kteří řádili v Řevnicích. Pomohlo, že po velké noční ráně z 11. dubna kriminalisté bývalý kravín sloužící jako skladové prostory v noci pohlídali.

Běžný pracovní den. Ráno vás probudí cvrlikání ptáčků, ale z postele se nechce. V hlavě se začnou rojit první myšlenky na práci. Převalujete se z boku na bok, až vás pak neúprosné zvonění budíku vytáhne z postele ven. Následuje obvyklá honička s časem. Všichni to známe: „Kdybych vstal/a o pět minut dříve..."  Tak takto začal i můj dubnový pátek. To jsem ještě netušila, co všechno ten den zažiju. Kromě obvyklé jízdy autem do práce po silnicích "osmé" třídy, devíti hodin strávených vyřizováním emailů a zpětným drkocáním domů, mě napadlo, že bych mohla trochu stresu upustit rychlým pohybem na čerstvém vzduchu. A proto si jdu zaběhat. Hned na začátku obvyklé trasy mě napadne změnit směr a vydat se protentokrát třeba Havlíčkovými sady. Po pěti minutách vidím, že nejsem zrovna dvakrát v kondici a tak běh střídám s rychlou chůzí, nu což, na maraton se ještě nechystám. Přeběhnu hlavní silnici a probíhám mezi domky v ulici 5. května. Najednou uslyším z jednoho staršího obydlí volání o pomoc. Běžím ze setrvačnosti ještě pár vteřin a pak zařadím "zpátečku". Přes otevřené okno se ptám volající, jestli potřebuje lékaře. Říká, že "jistě". Prý je zamčená, nemůže se hýbat. Mobil u sebe nemám, chci tedy zazvonit na sousedy, ale bohužel, zvonky už vyšly z módy. Nakonec se mi podaří odchytit jednu ochotnou paní o pár domů dál, která okamžitě vytáčí číslo 155. Ochotná paní stráví dalších pět minut vysvětlováním, kdo je a jaký má vztah k paní volající o pomoc. Mezitím projíždí kolem domku kamarádky.

Finanční problémy, deprese, strach z budoucnosti. To všechno zřejmě stálo za strašlivým rozhodnutím pětačtyřicetiletého muže z Řevnic. Když z jeho bytu odešli exekutoři, pokusil se o sebevraždu. Policisté ho našli oběšeného.

V Řevnicích se nedávno objevily koše na psí exkrementy. Není jich mnoho a jejich rozmístění by také mohlo lépe odpovídat potřebám pejskařů. Ale je to signál. Znamení, že radnice se začíná problematikou psů a jejich pozůstatků na ulicích intenzivněji zabývat. Je to signál k majitelům psů, že by se pozůstatky po venčení měli začít zabývat i oni. Vždyť některé naše chodníky občas připomínají spíše minové pole a dojít třeba od samoobsluhy k nádraží nebo z náměstí na první stupeň ZŠ bez „zásahu“ vyžaduje notnou dávku obratnosti a štěstí.

(Reakce na článek otištěný v Ruchu č. 5 / 2012) Jizvy po povodni 2002 zůstávají trvale v duších obyvatel oblasti „Pod tratí“, kdy každý větší déšť vyvolává děsivé vzpomínky na jedno z největších neštěstí v našich životech. Chceme reagovat na článek p. Černého s názvem „Jizva na kanalizaci“ a uvést na pravou míru některé jeho ne zcela správné úvahy a tvrzení, které jako by bez znalosti věci psal na objednávku jistých zájmových skupin. Pokud se pan Černý stará, jak uvádí ve svém článku, o svěřené služební auto uvedeným způsobem, je to jeho věc a srovnání s našimi kanalizačními přípojkami je zcela nesmyslné. Péče o složité technické zařízení včetně hladinových snímačů v čerpací šachtě a navíc pod proudem, je opravdu pouze věcí specializované provozovatelské firmy z oboru vodovodů a kanalizací, tak jako ve všech jiných lokalitách, kde provozují tlakovou kanalizaci.