RUCH Řevnice

Jak dlouho už se dráhové cyklistice věnuješ a od kolika let jsi začal závodit?

Dráhové cyklistice se věnuji pět let, na dráze jsem začal závodit, když mi bylo 13 let. Svůj úplně první cyklistický závod jsem absolvoval v pěti letech, tenkrát mě vyhlašovali za nejmladšího jezdce. Bylo to v Bohnicích na bikrosové dráze. To ještě za rekreační cyklisty jezdil i táta, který si tam tehdy zlomil obě ruce. A s těma rukama, protože to nevěděl, mě dotlačil do cíle. Bikrosu jsem se věnoval celé dětství, než jsem přešel na dráhu. Vždy mimo bikrosovou sezonu jsme v rámci zimní přípravy trénovali na dráze v Motole. Trénovali jsme i formou závodů, při nich si mě všimli trenéři z Dukly Praha. V pražské Dukle jsem strávil rok a poté si mě vybrali do reprezentační Dukly Brno sprint. První úspěchy na dráze v kategorii kadetů jsem zaznamenal ještě pod hlavičkou Bikros Klubu Řepy.

Co tě k cyklistice přivedlo?

K cyklistice mě přivedl tatínek, který mě vždy maximálně podporoval. Měl jsem velké zázemí v celé rodině. Na tréninky v Praze-Řepích mě dvakrát týdně vozil děda. Skoro každý víkend jsem strávil na závodech po celé republice. Stále na cestách, většinou s celou rodinou, což bylo fajn.

Za jaký tým závodíš a v jakých disciplínách?

V současnosti jsem v reprezentaci ČR a závodím za Duklu Brno sprint. Jedná se o specializované středisko rychlostních disciplín dráhové reprezentace ČR. Soustřeďujeme se na sprint, což je závod na tři kola po 250 m ve dvou závodnících. Je to královská disciplína dráhové cyklistiky. Dále se věnujeme keirinu, což je závod šesti závodníků za motorkou. Motorka odstupuje po třech kolech a následná tři kola rozhodnou o vítězi. Na olympiádě je to velmi oblíbený závod. Trénujeme rovněž týmový sprint – tři závodníci z jednoho týmu jedou tři kola. Po každém kole jeden závodník odstoupí, vyhrává ten nejrychlejší tým. Do všech těchto disciplín musíte splnit kvaldu (kvalifikaci). Není totiž vůbec samozřejmostí, že se do vlastního závodu nominujete. Mezi dráhové disciplíny toho patří samozřejmě daleko víc, ale to by bylo na delší vyprávění.

Jakých největších sportovních výsledků jsi dosáhl?

V různých disciplínách jsem ve své věkové kategorii čtyřikrát mistrem České republiky. Na MS juniorů v kazašské Astaně 2015 jsme v týmovém sprintu skončili čtvrtí. Letos jsem skončil šestý v keirinu na mistrovství Evropy juniorů v italském Montechiari a stejné umístění jsem vybojoval i v závodu na pevný kilometr. Na juniorském mistrovství světa ve švýcarském Aigle jsem byl v keirinu jedenáctý.

A co tvé sny. Čeho bys chtěl ve sportu dosáhnout?

Mým snem je start na olympiádě v Tokiu 2020.

Jak často trénuješ?

Trénuji šest dní v týdnu. Jedná se o dvoufázový trénink – posilovna, dráha, speciální trenažéry. V zimě hrajeme hokej a běžky máme na soustředění. K tomu samozřejmě silnice. Dvakrát týdně jezdíme 100 až 130 km.

Závodit na dráze mi připadá dost nebezpečné. Utrpěl už jsi nějaký úraz?

Z dráhy zatím nic, a to možná i díky tvrdé přípravě z bikrosu. V poslední bikrosové sezoně těsně před podpisem profesionální smlouvy jsem si přetočenými řídítky natrhl slezinu. Byl jsem měsíc v nemocnici v Olomouci. Zdrželo to i můj přestup na dráhovou cyklistiku. 

Jezdíš normálně venku jen tak na horském kole?