RUCH Řevnice

Obor, který se různorodými bolestmi lidského tělo zabývá, se jmenuje fyzioterapie. Řada lidí ho vnímá jako jiné označení pro rehabilitaci. Poúrazové či pooperační rehabilitaci se fyzioterapeuti pochopitelně věnují, kromě toho však dokážou pomocí cvičení ulevit od celé řady chronických a zdánlivě neřešitelných bolestí. V Řevnicích se fyzioterapií zabývá paní Radka Geffertová. Setkat jste se s ní mohli například na festivalu Hravě a Zdravě, kde svůj obor po celý den s nadšením návštěvníkům představovala.

Jak jste se k fyzioterapii dostala?

Fyzioterapii se věnuji již patnáct let. Dostala jsem s k ní docela přirozenou cestou. Pocházím ze sportovní rodiny, tomuto oboru se navíc věnovala moje teta. Často jsem u ní bývala v ordinaci a moc se mi jako malé líbily ty různé pomůcky, které se při fyzioterapii používají. S fyzioterapeutickou praxí jsem začínala už na škole. Vzdělávám se vlastně nepřetržitě. Čím víc o fyzioterapii vím, tím víc mě baví. Na potíže svých pacientů se díky novým zkušenostem snažím dívat ze stále širšího úhlu pohledu, přicházejí další souvislosti. Tělesné bolesti mají celou řadu příčin, duši nevyjímaje. Každý člověk je navíc unikátní…

Můžete nám tento medicínský obor trochu podrobněji představit?

V České republice je fyzioterapie na velmi vysoké úrovni. Léčebné metody již zesnulého profesora Lewita, profesora Koláře nebo profesora Véleho jsou světově uznávané. Fyzioterapeut při léčbě úzce spolupracuje s ortopedem či chirurgem a v posledních letech se tato spolupráce stále zlepšuje. Ne úplně ideální je v tomto ohledu ale postoj zdravotních pojišťoven, které proplácejí jen opravdu nejnutnější rehabilitační péči. V péči o chronické potíže je to horší, zde jsou pacienti odkázáni víceméně pouze na vlastní financování. Má to však podle mého názoru i jeden pozitivní efekt.

Jaký?

Ten, kdo do léčby investuje vlastní prostředky, k ní přistupuje daleko odpovědněji. Já nikomu neslibuji zázračné uzdravení – pilulku, která vše vyřeší. Pokud se má chronická bolest zad skutečně zlepšit, je důležité, aby se pacient sám aktivně zapojil. Obvykle stačí denní dávka pěti až deseti minut cvičení. Nic náročného – jednoduché cviky vybrané pro konkrétního klienta. Důležitá je pravidelnost a chuť něco změnit. Zlepšení přichází postupně a ve cvičení je nutné vytrvat. Řada mých pacientů, kterým ortopedi doporučovali operaci, se díky cvikům, individuálně pro ně sestaveným, výrazně zlepšila a operace nebyla nutná. Poslední dobou za mnou chodí stále více lidí v poměrně mladém věku kolem 35 let, kteří se cítí z práce unavení a různě zablokovaní. Společně vymyslíme vhodné cviky na každý den, které jim nebudou činit potíže. Po čase přichází uvolnění, navrátí se energie a radost do života. Z toho mám pak i já největší radost…

Ne každý má asi tu vůli a trpělivost denně cvičit?

To je pravda. Já pochopitelně nikomu nic nenutím, pouze doporučuji. Ale vždy problém vysvětlím a zmíním rizika např. nevhodného pohybu. Mám klienty, kterým stačí přijít za mnou jednou týdně na hodinu a s mojí pomocí se protáhnout, zrelaxovat. Někomu zase může od bolesti krční páteře či hlavy pomoci pouhá změna polohy sezení u počítače, správné nastavení výšky židle či podložení zápěstí při práci s myší. Klient, který ode mě odchází, má návod, cviky, naučí se lépe vnímat své tělo a rozumět problému. Jakmile se potíže začnou znovu objevovat, ví, co má dělat, a dokáže si pomoci sám. Nebo přijde na konzultaci a vše zopakujeme, nebo najdeme nové vyhovující cviky. Pro každého je možné vymyslet a udělat alespoň něco, než jen doporučit růžový prášek proti bolesti.

Chronické bolesti zad a jiných částí těla chápu jako daň civilizačnímu pokroku. Co je podle vás jejich hlavní příčinou?

Lidské tělo je od přírody nastaveno k pohybu. Klouby a svaly se mají nejlépe, když jsou celý den rozumným způsobem zatěžovány. Životní styl čím dál větší skupiny lidí dnešní doby jim takový komfort nenabízí. Stále více zaměstnání spočívá v sezení u stolu za počítačem. Sezení přitom člověka velmi zatěžuje. Trpí nejen klouby a svaly, ale vlastně všechny tkáně. Při dlouhodobém sezení nic v těle nepracuje, jak by mělo. Pokud v práci osm hodin sedíme, měli bychom se alespoň čtyři hodiny denně jako kompenzaci aktivně pohybovat. Bohatě stačí chůze. Ideální je začít s chůzí hned ráno, alespoň část cesty do práce zvládnout pešky. V Řevnicích se přímo nabízí ranní procházka na vlakové nádraží. Stačí vstát jen o pár minut dříve a místo auta použít k cestě na vlak vlastní nohy.

Co dalšího může člověk pro své tělo dělat?

Když žije v tak ideálním místě jako jsou Řevnice, stačí mu jen vyjít do brdských lesů. Takový pěší výlet na Babku či Skalku je pro náš organismus úplně ideální. Nebo se můžeme projet kolem Berounky na kole či bruslích. Sportovních možností se v Řevnicích nabízí opravdu hodně. Vůbec není nutné sednout do auta a jet se někam vysportovat. Pozor si je třeba dávat při intenzivních pohybových aktivitách, které jsou jednostranně svalově zaměřené. Při sportech jako je florbal, tenis či squash je nutné se před začátkem důkladně rozehřát a po skončení dobře protáhnout. Snažím se žádnou sportovní aktivitu nezakazovat. Na každý sport existuje vhodná sestava kompenzačních cviků. S klientem najdeme kompromis, aby jim pohyb neubližoval, nevznikala zranění a hlavně je bavil. Často také v dnešní uspěchané a hektické době doporučuji odpočívat a relaxovat.

Jak je to u dětí, co je pro ně ideální pohyb?

Děti potřebují pohyb ještě víc než my dospělí. Čtyři hodiny sezení ve škole by měly vykompenzovat stejnou dobou běhání venku či v tělocvičně. Ideální je pro ně klasické všestranné cvičení, takové jako se nabízí např. v řevnickém Sokole, tenisovém Sportclubu či jiném místním sportovním oddíle. Bohatě stačí i obyčejné skotačení na dětském hřišti. Děti na nich zábavným způsobem trénují obratnost i sílu. Až na výjimky neexistuje pro děti nějaký špatný pohyb. V růstovém období by se děti měly vyhnout dopadům z výšky na tvrdou podložku, extrémnímu protahování kloubů či jednostrannému zatěžování. Poměrně nebezpečné však může být skákání na trampolínách. Když skáče najednou víc dětí, mohou jim ublížit zpětné protipohyby trampolíny.

Hodně se v dnešní době hovoří o tzv. barefootech (botách s velmi tenkou podrážkou). Jaký je váš názor na tuto obuv?

Barefooty jsou určitě dobré, líbí se mi. Tyto boty poskytují prstům a celé noze volnost a prostor k přirozené aktivitě. Chodidlo má stejnou funkci jako naše ruka, uchopuje prostředí, po kterém chodíme, přizpůsobuje se terénu a vyvažuje nerovnosti. V řadě bot máme totiž prsty nepřirozeně stísněné. Úskalí chůze v barefootech vidím v tom, že se po většinu dne pohybujeme po zpevněných asfaltových plochách. Otřesy, které se při nesprávné chůzi v barefootech na naše tělo přenáší, mohou být pro páteř nebezpečné. Barefooty tedy určitě ano, ale raději ve volném čase a ideálně někde v lese. e