Vyhledávání

RUCH Řevnice

RUCH Řevnice

Nové očkovací centrum Dobřichovice. Foto Neubert.cz

Škola otvírá dveře

16. března se v základní škole Řevnice koná Den otevřených dveří. Mezi 8. a 14. hodinou budou v budovách ve Školní i Revoluční ulici vítáni všichni, kdo si chtějí prohlédnou prostředí, v jakém se děti učí, nebo se seznámit s tím, jak škola funguje. Od 10 do 11.20 bude možné ve školní jídelně ochutnat, jak paní kuchařky vaří. „Nejvíc bude Den otevřených dveří asi zajímat rodiče, kteří zvažují, že by k nám dítě dali do první třídy nebo že by tu jejich potomek po ukončení malotřídky pokračoval ve výuce,“ vysvětluje smysl akce ředitel školy Tomáš Řezníček. „Ale je to i prostor pro rodiče našich žáků, aby se podívali do tříd. Mohou tu strávit celé dopoledne a zažít, jak to ve škole chodí.“

Působíte v Řevnicích jako ředitel školy čtvrtý školní rok. Co je mottem vaší práce, na čem škole nejvíc záleží?
Paradoxně se to úplně netýká vzdělávání. Naším cílem samozřejmě je poskytnout kvalitní vzdělání, aby děti mohly úspěšně pokračovat ve studijních oborech, o něž mají zájem. Ale pořád platí, že za důležité považuji to, s čím jsem šel do konkursu: škola milá, přátelská, bezpečná, škola, ve které je dětem dobře. A to přesto, nebo právě proto, že jsme škola veliká, dokonce čím dál větší.
Kolik máte žáků a jak moc ještě plánujete vyrůst?
V tuto chvíli 642. Vzhledem k rekonstrukci a vestavbě jsme požádali o navýšení počtu žáků na 700. Není zatím úplně jasné, zda se to podaří. A víc růst už opravdu není kam.
Jak se daří řevnické škole obsadit učitelská místa? Máte dost pedagogů?
Je to problém jako všude. Každý rok nám přibývá jedna třída, příští roky bychom se měli dostat do situace, že budeme mít v každém ročníku tři paralelky. To znamená, že každý rok hledáme nové učitele. Stav na trhu práce je přes všechny proklamace tristní, ukazuje se, že Řevnice jsou pro Pražáky příliš vzdálené na dojíždění. Dokonce i pro čerstvé absolventy pedagogické fakulty, které jsme oslovili.
Tak jak to děláte?
Někdy mi připadá, že trochu zázrakem. Taky ne vždy seženeme takového učitele, kterého bychom chtěli, a pak se s ním snažíme pracovat, aby to bylo, jak si představujeme. Naštěstí moc učitelů neodchází, což beru jako informaci o tom, jak se tu cítí. Ovšem učitelský sbor je převážně dámský a občas ubývá přirozenými cestami, jako je mateřská dovolená - s tím se moc dělat nedá. Největší problém jsou aprobace fyzika, cizí jazyky a matematika.
Kolik je v učitelském sboru pánů?
V tuto chvíli tři a je to málo. Hodně by nám pomohlo, kdyby obec měla byty. Stává se často, že přijde někdo, o koho máme zájem, ale podmíní nástup bydlením. Jeden byt se právě staví, ale my bychom jich hravě dokázali naplnit čtyři nebo pět. To není výčitka, to je konstatování.
Ohlédněte se za svými roky v řevnické škole - co se vám povedlo?
Povedlo se dostat do školy klid a stabilitu. Aspoň to tak vnímám a dostávám ty informace i od kolegyň. Ale máme 80 zaměstnanců a samozřejmě ne všichni musí být vždycky nadšeni. Zároveň mám pocit, že se každým dnem znovu učím a objevuju věci, které jsem za tři a půl roku ve funkci neobjevil. Je to proces, škola je živý organismus, který se každý den hýbe.
Budovy školy i její okolí se v posledních letech hodně proměnily, proběhly velké rekonstrukce.
To nevidím jako svoji zásluhu. Město pro školu hodně pracuje, je v tom spousta energie jiných lidí, kterou bych se nechtěl chlubit. Když jsem nastupoval, otvírala se přístavba. Je za námi rekonstrukce učeben a vestavba, což nám spoustu věcí usnadnilo. Plány jsou veliké: hřiště, sportovní hala, rekonstrukce v Revoluční ulici. Něco děláme vlastními silami. Pomalu a postupně se opravuje hygienické zázemí v Revoluční. V jídelně se podařilo zrekonstruovat výdejové a vracecí okénko.
V rámci dne otevřených dveří bude možnost ochutnat, jak se vaří ve školní jídelně. To není obvyklé.
Děláme to tak už potřetí. Stojíme o to, aby rodiče věděli, co děti jedí. Paní hospodářka se hodně snaží, aby to bylo pestré, zdravé a nepoužívaly se chemické náhražky. Rodiče chodí a ochutnávají. A to je dobře.
Jak komunikujete s veřejností?
Snažíme se ale komunikovat na našem webu a před dvěma lety jsme zprovoznili facebook. Tam hodně informujeme o tom, co se ve škole děje, a snad se to i daří. Některé příspěvky mají 600 i 800 zhlédnutí. Jezdím na lyžařské výcviky a líbí se mi, že ve chvíli, kdy stojíme na svahu, může být fotka nebo video jako informace u rodičů.
Na facebook mohou dávat příspěvky všichni učitelé?
Ano, ale cesta vede přes lidi, kteří mají administrátorské přístupy, což nejsem jenom já, ale i paní zástupkyně nebo paní hospodářka. Každý z učitelů nebo zaměstnanců může zveřejnit co chce. Ne, že bych k tomu učitele nutil, ale články jsou nějakým způsobem honorovány. Motivace tu je.
Jak komunikujete s žáky? Na školním webu je záložka žákovský parlament, ale poslední zápisy jsou více než rok staré.
Nevím, zda se to hodí říct, ale je to moje lemplovina. Žákovský parlament se schází, zápisy leží přede mnou (redakce je viděla na vlastní oči), ale nebyly naskenovány a vyvěšeny na web. Scházíme se každý měsíc, obvykle poslední úterý v měsíci.
Je to pro vás důležité? S čím žáci přicházejí?
Je. Jsou to věci typu chybí nám koš ve třídě - což vypadá jako maličkost, ale pro děti je to potřebné. Až po informaci, že znovu funguje Ekotým pod vedením nové paní učitelky. Jsou tam moje opakované prosby typu: pečujme o své okolí, neodhazujme papírky ve škole, kolem školy. Děti mohou přijít s čímkoliv, co je trápí, stejně tak já touto cestou posílám do tříd informace, které není potřeba vyhlašovat rozhlasem nebo psát do žákovských knížek.
Kolik má žákovský parlament členů?
Jsou to děti od čtvrté třídy výš, z každé třídy jeden nebo dva zástupci.
Co si mám představit pod názvem Ekotým?
Chtěli bychom být škola, která je přívětivá k životnímu prostředí, která přemýšlí nad tím, jak spotřebovává. Rádi bychom získali titul ekoškola, což třeba znamená, že se v rámci úklidu používají prostředky, které neškodí životnímu prostředí, že třídíme odpady, že nějakým způsobem funguje školní jídelna, že přemýšlíme nad spotřebou vody a spotřebou energií. Jedním z témat je, jakým způsobem děti chodí nebo se dopravují do školy. Ekotým má v plánu spočítat auta přijíždějící v době ranní špičky. Chtěli bychom oslovit rodiče, zda je vždycky nutné dovézt dítě až ke škole. V Revoluční ulici je to problém. Děti jsou ještě malé a tedy blízko výfukovým plynům. Když jdou ráno po ulici a kolem nich za pár minut projede třicet aut, něco to znamená. Máme víc než třetinu žáků z okolí Řevnic a vím, že to někdy jinak než autem nejde. Ale taky se dá zvážit, zda rodiče nemohou odjet k nádraží, tam zaparkovat a nechat svého potomka dojít do školy pěšky.
Škola měla úspěch v projektu Příběhy našich sousedů, kdy děti nahrávaly vzpomínky řevnické pamětnice paní Rennertové.
Budeme v něm pokračovat. Všechny nás to 2. místo, které naši žáci v rámci regionu získali, nadchlo. Paní učitelka Linhartová, která projekt vede, o to velmi stojí. A ukázalo se, že úspěch, ale i proces přípravy a nahrávání nakazil některé žáky. Na podzim proběhne další kolo.
Jak jste naložili s nahrávkou? Bude přístupná pro veřejnost?
V tuto chvíli je uložená. Byla přístupná na facebooku a na stránkách školy. O tom, že bychom ji vyvěsili na stálo, jsme zatím nepřemýšleli. Proběhl jeden ročník, máme zvukový záznam, který děti udělaly v Českém rozhlase. Z toho je i krátký obrazový záznam. A teď děti hledají pamětníka do dalšího kola. Daly do toho obrovské množství energie. Překvapilo mě, jak vystupovaly při představení své práce v Klub kině v Černošicích. Člověk je viděl zase z jiné strany.
Chystáte nějaké novinky ve výuce?
Tento školní rok probíhá ve třetích třídách výuka systémem CLIL. To znamená, že všechny tři třídy mají čtyřikrát týdně jednu hodinu výuky v angličtině. Rodilý mluvčí jim dává zadání v předmětech typu výtvarná výchova, ale třeba i v matematice. Děti se neučí slovíčka, učí se rozumět. Pomáhají nám v tom maminky, což je taky super, že je to pomoc zvenku. Rádi bychom ten program měli v příštím roce ve třetích a čtvrtých třídách. Není to úplně levná záležitost, ale považujeme ji za smysluplnou. S rodilým mluvčím se teď domluvily i učitelky na druhém stupni, ve třech týdnech navštíví třídy vyšších ročníků, chtěly by s ním spolupracovat i v rámci konverzace. Teď nezbývá než na to sehnat peníze.
Kdy bude letos zápis do prvních tříd?
2. dubna. Možná se letos poprvé stane, že budou stanovena pravidla, koho přijmeme a koho ne. Uvidíme, jak bude nakonec nastavena kapacita školy. Zatím jsem neměl potřebu to nějak omezovat, ale dostáváme se ke konečným číslům. Přednost by měly mít řevnické děti a děti z obcí, které mají s městem uzavřenou smlouvu o spádovosti. K zápisu přichází kolem stovky dětí, kolem 75 jich nakonec nastoupí. Některé mají odklad a někteří rodiče se třeba nakonec rozhodnou pro jinou školu. Řevnických dětí je zhruba dvě třetiny, ostatní jsou z okolních obcí. Ne vždycky zjistíme, kde dítě fakticky bydlí, i když je jasné, že nejezdí z Prahy 1, kde má oficiální adresu.

Otázky kladla Marie Reslová.


Vytvořeno 13.3.2020 12:34:43 | přečteno 290x | matej.bartak
 
load