RUCH Řevnice

Čemu se nyní věnujete?
Dostal jsem se Fakultu tělesné výchovy a sportu, kam teď nastupuju do prváku.
Bylo to vaše přání?
Měl jsem možnost jít studovat třeba do Ameriky. Ale mně se tam moc nechtělo. Snil jsem o oborech, které teď budu dělat – trenér a kondiční trenér. Jsem rád, že to vyšlo.
Vám se nechtělo studovat v cizině?
Nejsem pro to ten správný typ. Jsem rád doma, ve svém. V Americe bych asi nevydržel.
Kdy na univerzitě začínáte?
Protože mám kombinované studium, začínám až 11. října.
Vy jste chodil na základní školu do Řevnic…
Ano, ale jen na první stupeň. Pak jsem pokračoval na víceletém gymnáziu v Praze, kde jsem odmaturoval.
Vybavíte si, kdy jste jako kluk držel poprvé raketu?
Jako malý jsem byl na tenise pořád. S mámou, s tátou nebo s dědou. Všichni hráli tenis. Buď jsem si sám pinkal o zeď, nebo si se mnou hrál děda.
Tenis se vám líbil, nebo jste ho hrál spíš kvůli rodičům?
Mě to opravdu strašně bavilo.
Jaká první vzpomínka nebo zápas vám utkvěl?
Byl to nějaký baby tenisový turnaj, kterého jsem se zúčastnil asi v sedmi letech.
Kdy jste se rozhodl, že se tenisu budete věnovat víc než jen jako koníčku?
Vyplynulo to až mnohem později. Ze začátku jsem hrál pro zábavu. Později se ukázalo, že mi to docela jde a že by byla škoda, kdybych se tomu víc nevěnoval. To bylo tak před pěti lety, v patnácti. Začal jsem hrát na Štvanici, trénovat každý den, někdy i dvakrát. Do té doby jsem v takovém tempu a objemu nehrál. Trénoval jsem dopoledne, pak fáze odpoledne, nějaká fyzička, regenerace, masáž.
Později jste začal tenis v Řevnicích i trénovat.
Ve Sportclubu jsem trénoval děti kolem deseti jedenácti let, hrál jsem i s juniory.
Co je na trénování nejtěžší?
Mně to osobně nepřijde tak těžké, protože tenis aktivně hraju. A tak poznám, když svěřenec udělá nějakou chybičku, vidím ji a podle vlastních zkušeností mu dokáži jednoduše říci, co by měl dělat jinak. To mě baví.
V tom vidíte svou budoucnost?
Asi jo, proto jsem se to rozhodl vystudovat.
Chodíte dál hrát i na řevnické kurty?
Občas. Dřív jsem chodil s tátou jednou týdně. Teď jsem byl naposledy asi před čtrnácti dny s kamarádem a nedávno s mámou na takovém sranda mix turnaji.
Vaším dosavadním největším úspěchem je vítězství na srpnovém mistrovství ČR mužů ve čtyřhře. Jak jste se na turnaj připravoval?
Právě že jsem se moc nepřipravoval. Dva týdny před tím jsem byl na dovolené v Itálii, pak jsem naplno trénoval asi týden a půl. Jel jsem tam s naprosto čistou hlavou, ani jsem od toho moc neočekával. Chtěl jsem se dostat do čtvrtfinále, které jsem pak hrál úplně uvolněně. Byl to můj nejlepší tenis. Příprava se povedla.
Jak je pro vás důležité, co se děje v hlavě?
Myslím, že to tak mají všichni hráči. Když jsou v pohodě, dokáží hrát nejlíp. Jakmile se na kurtu stresujete, moc od sebe očekáváte, je to špatné. Máte ztuhlé nohy a nedokážete hrát tak dobře.
To byl případ i finále vaší dvouhry?
To už jsem byl trochu ve stresu, říkal jsem si, že jsem krůček od vítězství. Byl jsem nervózní. Během zápasu to ale ze mě spadlo, hrálo se mi celkem dobře. Ale už jsem na to fyzicky nestačil a Filip hrál skvěle.
Slavili jste doma? Byla odměna?
Ano. Všichni měli velkou radost. Pro mě byla největší odměna to, že jsem to dokázal a že na mě mohou být rodiče pyšní.
Měl jste možnost se setkat s nejslavnější řevnickou rodačkou, tenistkou Martinou Navrátilovou. Ví o vás, že hrajete tenis?
No, já nevím, jestli o mně ví. Asi ne. Možná jsem se s ní na kurtech sešel jako malý, ale to si nevybavuji. Ale nedávný turnaj s mamkou na kurtech pořádala právě její sestra.
A co jiný slavný tenista, váš jmenovec Radek Štěpánek. Znáte se? Pomáhá vám to příjmení?
Dřív se ptali, zda jsme příbuzní. Ale teď už hraji déle, tak všichni vědí, že je to jen shoda jmen.
Neměl jste někdy chuť ho oslovit?
Ani ne, viděl jsem ho osobně jen jednou na nějaké exhibici v Praze.
Máte nějaký tenisový vzor?
Líbí se mi, jak hraje Novak Djokovic a Rafael Nadal. Každý má to svoje. Djokovic je flexibilní, Nadal zase bojovný, nepustí jediný balónek. No a Federer je génius, ikona tenisu. To jsou mé vzory.
Kromě tenisu věnujete se i nějakému jinému sportu?
Dřív jsem dělal judo, ale teď už ne. Občas si jdu zahrát s kamarády fotbálek, nebo si jdu zaplavat.
Co byste vzkázal dětem, aby sportovaly?
Že pohyb je strašně důležitý, ať nesedí u počítače a internetu, ať jdou raději ven s kamarády na fotbal nebo jen na procházku. Dřív jsem taky občas hrál hry, teď počítač zapínám, jen když potřebuji něco vyhledat nebo dělám věci do školy.
Jaké jsou vaše nejbližší cíle?
Budu se nejvíc soustředit na školu, abych dostudoval. K tomu budu hrát nějaké domácí turnaje, když bude čas tak třeba i v zahraničí. Na podzim se koná pět mezinárodních turnajů, v lednu je halové mistrovství a v létě zase Ostrava. Budu se snažit uhrát nejlepší výsledek.
Takže tomu bude předcházet zase nějaká dovolená?
Kdyby to šlo, tak to udělám.
Máte rad aktivní dovolenou, nebo slunění?
Mám rád klídek a pohodu, ale zase nevydržím celý den na pláži, tak se jdu projít nebo si zahrát ping-pong.
V jednom rozhovoru jste řekl, že si chcete pořídit auto, abyste byl soběstačný. Podařilo se?
Zatím jsem spíš na začátku. Souběžně se studiem nejsem zatím schopen na auto našetřit. Ale snažím se rodinu moc nezatěžovat, protože vím, že tenis je náročný časově i finančně. Třeba do Ostravy jsem jel vlakem. e

Pavla Nováčková