RUCH Řevnice

Dobřichovice

Vyrazíme po proudu řeky Berounky, pardon podle Vody, po cyklostezce směrem k letovskému mostu. Je lepší sejít k loukám u řeky, odkud můžeme pozorovat plavající kachny, přeletující ledňáčky a konipasy pobíhající po říčních štěrcích. Podejdeme most a pokračujeme dále po pravém břehu. Nejdříve po betonce okolo řevnické čističky a pak po polní, často rozbahněné cestě. Zanedlouho tak dojdeme k loukám V Náklí, za kterými se skrývá v křovinách nenápadný zbytek říčního ramene. Projdeme dobřichovickým kempem na jezu Dobré naděje, vlevo spatříme dominantu zámku, a pokud nás nezdrží nabídka místní restaurace, pokračujeme po stezce dále podél vody.

Všenory

Podejdeme dobřichovický most, mineme lávku a po pěšince kolem řeky dojdeme až na louky u Všenor. Bohaté křoviny lemující louky a zástavbu ve Větrném údolí jsou přes jaro domovem několika vynikajících ptačích zpěváků–slavíků. Stojí za to vydat se tudy brzy z rána nebo naopak navečer a poslechnout si několik jejich krátkých vystoupení. Cesta nás dovede až ke dvěma tůním u mokropeského jezu. Přes léto můžeme navštívit protilehlou mokropeskou městskou pláž.

Vzhůru na hradiště

Podejdeme železniční most a těm, kteří vědí, že se budou vracet zpět pěšky, doporučuji vydat se po kozí pěšince podél řeky. Za sucha je docela dobře schůdná. Od břehu nás, těsně před skalami, vyvede vzhůru zapomenutá stezka až na hradiště Humensko. Těm, kteří hodlají počkat na Kazíně na přívoz a přejet na druhý břeh, doporučuji již tady vystoupat na hřeben. Široká lesní cesta se skrývá za bludištěm chat v osadě Montana. Chvíli potrvá, než najdeme tu správnou uličku, která nás na ni dovede. Po zdolání stopadesátimetrového převýšení dojdeme k nenápadnému kutilskému rozcestníku, odkud se vydáme ve směru jeho šipky vlevo podél chat po široké pěšině k vyhlídce na Hladké skále. Za dobrého počasí odtud startují paraglidisté, a i my se můžeme z vrcholu pokochat nádherným ptačím výhledem na meandry Berounky v širokém údolí. Podél hrany sestoupíme k hradišti Humensko. Navršené valy lidé dříve považovali za mohylu kněžny Kazi. Ještě před navezenou hradbou sestoupíme vpravo po zahloubené cestě k řece. Dojdeme téměř až k její hladině. Úzká pěšina nás pak přivede pod kazínskou skálu. Je neuvěřitelné, že kdysi si někdo dal práci a vytesal do skály, jejíž úpatí padá až do hlubokých vod, terasu, po které jezdily povozy po takzvané bechyňské stezce. I my tudy pohodlně projdeme pod rozpukanou břidlicovitou skálou, která vypadá jako by ji někdo poskládal z drobných cihliček. Za ní je již přístaviště, restaurace Kazín a chatová osada Údolí hvězd, kterou musíme vystoupat, abychom se dostali na hřeben kazínské skály, k našemu cíli. Nevelká zarostlá náhorní plošina končící kolmým srázem dodnes přitahuje pozornost nejen milovníků historie.

Zpátky je možné jít stejnou cestou přes hřeben do Všenor. V létě, kdy jezdí přívoz, je možné se nechat přeplavit na vlak do Mokropes. Nebo dojít 2 kilometry po žluté značce do Černošic na železniční nádraží a vlakem se vrátit zpět do Řevnic. Komu je 12kilometrová trasa málo, může vystoupat na Jíloviště a po hřebenové červené značce dojít až na rozcestí Ke Šraňku a odtud dolů do Řevnic.

Zdeněk Valeš