Vyhledávání

RUCH Řevnice

RUCH Řevnice
Nové očkovací centrum Dobřichovice. Foto Neubert.cz

Nové očkovací centrum Dobřichovice. Foto Neubert.cz

Výlet sedmý: Burešovkou

IMG 6962

Před více než sto lety nechal Okrašlovací spolek vybudovat nad Řevnicemi cestu, ze které se na městečko otevíraly působivé výhledy. Tato „lesní promenáda“ byla pojmenovaná ve dvacátých letech 19. století po bývalém předsedovi řevnického Okrašlovacího spolku Tomáši Burešovi, a místní obyvatelé ji tak znají jako „Burešovku“.
 

Procházka po ní je podle mě nejkrásnější od podzimu do brzkého jara, kdy stromy setřesou své listí a vy můžete skrze jejich neobalené koruny sledovat městský ruch v ulicích Řevnic. Těžko říci, kde začíná a končí. Já sám po ní rád chodím směrem od Kejné, a tak se vydejme z řevnického náměstí ulicí Pražskou na první křižovatku, odkud pokračujeme Tyršovou ulicí okolo několika zajímavých vil až k polní cestě vedoucí vzhůru do Kejné. Po levé ruce se nám otevře výhled na mrtvé rameno řeky Berounky. Pravotočivá tůň uprostřed pastvin je již téměř celá zarostlá bujným rákosím, přesto je dodnes vzácným zbytkem původní říční krajiny obývané mnoha živočišnými a rostlinnými druhy. My však zaplácneme dotírajícího komára a pokračujeme dále po bývalé polní cestě mezi březovými nálety až ke kamennému můstku přes potok v Kejné. Z pod hradby dubových velikánů obklopující potok bývá pěkný výhled na západ slunce nad Řevnicemi. Ještě před můstkem stoupá vpravo stezka, kterou snad už tady můžeme nazvat „Burešovkou“. Stará kamenitá cesta nás zavede do habrového lesa. Po několika desítkách metrů v místě, kde prudce uhýbá doleva, ji opustíme a pokračujeme rovně na úzkou pěšinu, která nás po celou dobu povede strmým svahem po vrstevnici. Mezi habry se přimísily nenápadně buky a les dostal najednou náladu brdské vznešenosti. Cesta nám utíká pod nohama a snaží se nás vést rovně mezi stromy. V místech, kde padl některý z nich, nebo paseka otevřela výhled do krajiny, se na chvíli rozšíří a my máme možnost chvilku postát a zahledět se na krajinu pod námi. Někdy nečekaně přispěchá náhodný kolemjdoucí s vyprávěním, jak se ta krajina za poslední desítky let změnila. V jednom místě se z pěšinky překvapivě stane široka cesta, po které pokračujeme až nad nejhořejší řevnické vilky. Rozpadlý cihlový plot zalátaný pletivem po pravé ruce kdysi obklopoval nádhernou exotickou zahradu, v jejímž rohu stojí již zapomenutá hrobka vyzdobená dórskými sloupy. Naproti přes cestu pak vysoký smrkový les láká dodnes generace dětí ke stavění domečků v jejich kořenech. Po krátkém odpočinku pokračujeme dále po vrstevnici mezi vysoké borovice, v jejichž korunách po celý rok poletují drozdi brávníci, kteří vždy jako první na jaře spustí svou melodickou písničku, až ke dřevěnému můstku přes Štokovu rokli. Skalnatou průrvou teče voda už jen za silných dešťů nebo za jarního tání. Kousek za roklí klesneme o pár metrů níže k několika domkům nad Červených loukou a vyjdeme na širokou štěrkovou stezku, která nás zavede až k opravené studánce nad Moklinami. Kdysi tu prý stávaly lavičky. Tady v současné době „Burešovka“ končí. Od studánky se můžeme vydat zpět dolů do Řevnic okolo Sokoláku a hřiště házené, ale doporučuji se ještě nevracet a pokračovat dál cestou po vrstevnici, neboť přibližně těmito místy „Burešovka“ pokračovala dál až k hájovně. Přeběhneme mníšeckou silnici a hned za můstkem přes Moklický potok najdeme nenápadnou pěšinu, která nás povede až do míst, kde se říká Na Ladě. Trochu zapomenutými listnatými lesy ve svahu nad Starou hájovnou, ve kterých můžeme najít nejen listím zavátou lavičku, ale třeba i nasypané kamenné mohyly, sejdeme až k Nezabudickému potoku u hájovny. Odtud se pak můžeme vrátit po žluté značce okolo Lesního divadla zpět do Řevnic. Na závěr popřejme „Burešovce“ úspěšnou rekonstrukci, na kterou se vedení města chystá. Snad ji budeme moci zase zvát „lesní promenádou“ a neskončí zasypaná štěrkem a betonem.

Zdeněk Valeš

Vytvořeno 10.1.2017 13:11:56 | přečteno 935x | matej.bartak
 
load