Vyhledávání

RUCH Řevnice

RUCH Řevnice

Nové očkovací centrum Dobřichovice. Foto Neubert.cz

Výlet třicátý: Mníšek

Za brdským hřebenem na místě, kde se zlatonosné žíly mezi křemenci derou na zemský povrch, bylo kdysi založeno městečko. Prý mnichy, podle kterých pak získalo své jméno. Vzhledem ke své poloze na Zlaté stezce, která vedla z jihu do Prahy, se za dlouhá století stalo svědkem mnoha pohrom, které přicházely společně i s lidmi po stezce. Mám na mysli Mníšek pod Brdy. Městečko možná trochu opomíjené lidmi ze severních svahů Brd, protože leží kdesi až za hřebeny. Přesto svou historií a památkami je zajímavé a z Řevnic, zkratkou přes les, je to k němu jen 6 kilometrů.

Přes hřeben

Od nádraží se vydáme po zelené turistické značce přímo do kopců. Původní poutní cesta nás povede okolo Lesního divadla až k rozcestí Pod Strážným. Údolím Babského potoka, podle mne jednou z nejkrásnějších brdských cest, vystoupáme na hřeben k baroknímu areálu Skalka. Sejdeme ke kostelíku sv. Maří Magdalény, odkud se nám otevře panoramatický výhled do údolí Bojovského potoka. V údolí na úpatí Zlatého vrchu se rozkládá původní zástavba Mníšku. Na první pohled nás zaujme věž kostela sv. Václava a neobvyklý počet věží renesančního zámku. Jsou jen tři. Podle pověsti mu jednu sebral čert. Kdo ví.

Zámek

Do centra obce pokračujeme stále po zelené značce, která od kostelíka vede vpravo podél hrany svahu a pak prudkým klesáním dolů do města. Od potoka vystoupáme dlážděnou ulicí na velké mníšecké náměstí. Třicetiletá válka v 17. století zcela zničila původní osídlení. Na jeho ruinách však tehdejší nový majitel panství, koželuh Servác Engel z Brabantska, postavil městečko znovu. A pro sebe nový zámek na místě původní tvrze. Ten se tyčí na skále vpravo od nás. Několikrát vypleněný, párkrát zapálený, za minulého režimu zpustošený se po roce 2000 dočkal rekonstrukce a nyní si zde můžete prohlédnout interiéry z dob první republiky. Z jeho oken uvidíme hladinu tří rybníků na Bojovském potoce. A nad nimi nevelký Zlatý vrch, kde ještě v 19. století se nacházely staré těžní jámy. Vstup do podzemí.

Podzemí

Mníšecké podzemí je totiž provrtané jako ementál. V téměř čtyřech desítkách pater štol, jdoucích až do hloubky 270 metrů, se po několik století těžila železná ruda. Největší rozmach zažila těžba v 50. letech minulého století, kdy byl založen podnik Kovohutě Mníšek. Ze závodu k ložisku pod Skalkou vedl téměř 1,5 kilometru dlouhý tunel, kudy se ruda dopravovala. Těžba však vedla téměř k úplné devastaci skaleckého areálu. Pamatuji si na rozvaliny kostela a okolních staveb, které jsem jako malý kluk prozkoumával. Na poslední chvíli byla nerentabilní těžba naštěstí ukončena.
V současné době je možné se do některých důlních chodeb podívat. Z náměstí se vydáme dolů Pražskou ulicí pod dálnici, kde odbočíme doleva k bráně bývalých Kovohutí. Zde má základnu Montánní společnost, u které si můžeme prohlídku objednat a vydat se důlním vláčkem do ztemnělých šachet.

Zpátky se vydáme opět přes náměstí, kde si můžeme na dolním konci prohlédnout nejstarší stavbu Mníšku. Velkou hospodu, která je v provozu od dob Albrechta z Valdštejna. Bohužel se skrývá pod nánosem mnoha úprav. Po žluté značce se pak vydáme přes Stříbrnou Lhotu až na rozcestí Na Rovinách, odkud po červené dojdeme k Červenému kříži. Od něj pak po žluté přes Jezírko a údolím Nezabudického potoka zpět do Řevnic.

Zdeněk Valeš

Vytvořeno 9.11.2018 12:09:16 | přečteno 372x | matej.bartak
 
load