RUCH Řevnice

Před časem jsem byla na návštěvě u své babičky – ukazovala mi svoje vysvědčení z gymnázia. A víte, jaké předměty jsem vedle českého jazyka a matematiky na výběrové střední škole našla? Šití, pletení a háčkování, vaření. Já umím ze střední školy účtovat, maturovala jsem ze základů marketingu a managementu, jakž takž se domluvím anglicky. Jenže…, když moje dcera utrží díru na šatech, putují na opravu k naší úžasně šikovné babičce. Pamatuju si taky, jak moje starší sestra doma na Vánoce vždycky úžasně a s láskou originálně zdobila doma napečené, voňavé cukroví. Teď má dvě dospívající dcery, a protože „už nemá čas“, cukroví kupují v supermarketu a holky její umění nikdy neviděly, natož aby se ho naučily. Manžel sice doma spraví kde co, ale do obkladů dlaždiček v kuchyni si netroufl, tak jsme sháněli odborníka. Trvalo nám to rok – když už jsme někoho sehnali, odvětil, že to je moc malá zakázka, která se mu nevyplatí.  Mám taky sousedku, která se na mateřské dovolené pustila do přivýdělku – peče na zakázku úžasné narozeninové dorty a vypadá to, že se svým koníčkem bez problémů uživí i do budoucna.

Výstavy na zámku * Dixieland v Dobřichovicích * Vinařské slavnosti

Konečně je tady, ten čas, na který jsme tak dlouho čekali a kdy bychom rádi načerpali nové síly. Ne každému je to ale dopřáno.  Například mě postavilo nečekané rozhodnutí obce do takřka neřešitelné situace. Už dva roky bydlím v domě č. 27, o kterém platilo zatím nepsané pravidlo, že byty zde jsou pronajímány učitelům, kteří pracují v řevnické základní škole.  Na konci školního roku vždy vznesla obec dotaz, zda nájemník zůstává v pracovním poměru a nájemní smlouva se v případě kladné odpovědi prodloužila opět o jeden rok. V červnu tohoto roku však Rada města přijala nový vnitřní předpis, který stanoví kromě zaměstnaneckého poměru v ZŠ ještě nově podmínku, že žadatel nesmí v okruhu 35 km od Řevnic nebo v Praze vlastnit byt.  V té době zbývalo do konce staré nájemní smlouvy zhruba 6 týdnů. Protože to je můj případ, vlastním totiž v Praze byt, který neužívám já, ale moje dospělé děti – dcera s přítelem a syn-požádala jsem o výjimku, protože byt neužívám, což jsem doložila čestnými prohlášeními dcery i syna. Navíc od května běží proces prodeje tohoto bytu, také tuto skutečnost obci potvrdil realitní makléř, který má prodej na starosti. Domnívala jsem se, že obec pochopí moji situaci, kdy se do tohoto bytu nemohu nastěhovat, navíc když byla udělena výjimka a nová roční nájemní smlouva bývalé kolegyni, která od srpna není zaměstnancem školy. Představa nuceného stěhování v době naplánované dovolené a navíc v tak krátkém časovém horizontu byla opravdu velmi nepříjemná a stresující. Představa, že bych musela opustit byt, který jsem zrekonstruovala na vlastní náklady a který se stal mým domovem.  O to větší překvapení jsem zažila v případě zamítavého stanoviska obce. Na nalezení nového bydlení a vystěhování mám necelé dva měsíce. Dovolenou jsem zrušila, je to v tomto případě luxus, který si nemohu dovolit.

Vážený pane inženýre, vážená redakce, vážení čtenáři! Uveřejnit placený inzerát, v mém případě jako vzdání díků těm, kdož bojovali a pokládali životy i za moji svobodu, je umožněno všem, jen každý z nás musí zpytovat svědomí, zda parafrází slov Karla Havlíčka je ochoten přenést vlastenčení z pusy do rukou, přesněji sáhnout do své peněženky. Nevím však, co je provokativního na uveřejnění článku k 70. výročí data, vztahujícímu se k příchodu 26 členné skupiny jugoslávských důstojníků, poddůstojníků a vojínů na Ravnou Goru, kde je plukovníkem Mihailovićem prohlášena kapitulace jugoslávské armády za neplatnou a okupačním silám vyhlášen nelítostný boj?!