Prosinec nám přinesl čas ticha, kdy se duše Země ukládá ke spánku do hlubin. S tichem přišla i zima a povídání o ní. Naučili jsme se nové básničky a pod lupou pozorovali jinovatkou ojíněná stébla trav a stonky květin. V zahradě klubu jsme vyrobili volně stojící ptačí krmítko, na které dáváme ptáčkům chlebové kůrky od svačiny. Nejvíc si na nich pochutnává několik druhů sýkorek. Když foukal silný vítr, stříhali jsme dlouhé pruhy papíru a věšeli je na strom. Procvičili jsme si tím jemnou motoriku, zviditelnili vzdušný živel a povídali si o Beaufortově stupnici. Prozkoumali jsme vrbovou džungli v Karlickém údolí a při lesním pexesu jsme znovu poznávali zvířata, která obývají naši přírodu.