RUCH Řevnice

Co vlastně dělá hasič z povolání? Jsem represívní hasič, to znamená, že vyjíždím k požárům, vyprošťuji při haváriích, pomáhám při ohrožení životního prostředí a podobně. Vesměs dělám řidiče, někdy zaskakuji za velitele družstva. Mívám službu dvacet čtyři hodin a pak dva dny volna. Vyhovuje mi to, protože mám čas i na jiné aktivity. Navíc mám zaměstnání, které neomrzí, každý den je jiný. I když jsou některé zásahy tragické, je to svým způsobem adrenalin.  Mám motorku, rád na ní jezdím a vychutnávám si každou zatáčku, jen ty silnice by mohly být v lepším stavu.   Vzpomenete si na nějaké zásahy, kdy vám bylo opravdu úzko? Čím horší to je, tím rychleji na to člověk kouká zapomenout. Byl jsem třeba na povodních v Troubkách. Zasahoval jsem u velkých ohňů, jako byl sklad potravin v Chrášťanech nebo když hořely plasty na Skuhrově. Stal jste se nedávno radním. Je řevnická politika taky adrenalin? Nějakou dobu jsem na vedlejší úvazek pracoval v EKOSu a viděl jsem, jak to tam jde z kopce, že přestává plnit svoji funkci. Proto jsem se vlastně rozhodl do řevnické politiky vstoupit. Taky si myslím, že je třeba působit na lidi, aby si uvědomili, že když šetří město, šetří i svou vlastní kapsu. Takže jste se vlastně rozhodl „hasit“ řevnické problémy? Dalo by se to tak říct. Nemám iluze, že se všechno změní hned. I když se někdy vztekám, vím, že nejvíc se vyplatí trpělivá, poctivá práce. A jelikož jsem znamením Beran, když se pro něco rozhodnu, dělám všechno pro to, abych to dokázal. V EKOSu vidím hodně rezerv i chyb. Myslím, že by měl být schopen se sám revitalizovat a aspoň produkovat pro město slušné, kvalitní služby za rozumné peníze. Budu spokojený, když se za ty čtyři roky dosáhne toho, že nastartuje rozvoj, začne nakupovat techniku a získají tam nějací další lidé práci. Mají kolegové v Radě pro vaše cíle pochopení? V tomhle jsme našli společnou řeč. První krok je, abychom věděli, kolik nás co stojí. Teď se všechno motá dohromady – les, kanalizace, voda, technické služby, skládka. Tady něco chybí, tak se tam dá záplata, pak se to zase přehodí sem… Když to bude všechno rozdělené na střediska tak, aby bylo vidět, jak které hospodaří, kde se může ušetřit, kde něco vydělat nebo že něco nevynáší a nemá smysl to dělat dál, můžeme teprve dělat nějaká další rozhodnutí. Je třeba si spočítat, jestli se vyplatí držet stroje, které se vždycky půl dne spravují, aby pak dvě hodiny dělaly, nebo si vzít půjčku a koupit stroj, který bude dělat celý den s malou spotřebou a minimální údržbou. Co ještě v Řevnicích „hoří“ a je třeba udělat na prvním místě? Jednoznačně kanalizaci. Sám na ni čekám jako na smilování. Ta se už staví, dotaci na ni město získalo. Teď je potřeba ty firmy, které ji staví, trochu hlídat. V tomhle jsme v minulosti trochu polevili a firmy si pak dělaly, co chtěly. Taky se tady dělaly některé projekty malinko velikášské. Přece když moc peněz nemám, tím spíš se budu snažit dělat věci s rozmyslem, třeba na etapy. Budu se snažit najít řešení spíš levnější, ale funkční a kvalitní. Bohužel, do toho přišla ještě tahle doba, kdy peníze chybí všude. Tím akutnější je dát všechno, kde městu peníze utíkají, do pořádku. Kandidoval jste vloni do zastupitelstva poprvé? Podruhé. Poprvé někdy začátkem devadesátých let za ODS. To jsem ještě podnikal, dělal jsem autoelektriku. Kam chodíte rád v Řevnicích na procházku? Když je uklizeno, tak všude. Ulici na Stránce mám rád. Trochu z nostalgie. Jsem rodilý Řevničák, chodil jsem tudy do školy, na vlak… Ale úplně nejradši jdu do lesa. Brdy jsou úžasné, zvlášť na podzim. Rád fotografuji krajinu. Ale taky naše zásahy. Jen ten oheň tam nemám, na focení je čas, až když je uhašeno. Co byste vzkázal řevnickým občanům? Ať se všude v Řevnicích chovají jako by byli doma na své zahrádce nebo ve svém obýváku. Ať dávají všechno, čeho se potřebují zbavit, tam, kam to patří. Když jdou s pejskem, ať po něm uklidí. A ať jezdí po těch našich prašných cestách slušně. Prostě víc ohledu, to nám tady chybí.

Marie Reslová

(Zveřejněno v Ruchu 4/2011)