Vyhledávání
RUCH Řevnice
Navigace
Navigace
Aktuality
Z dopisů: Malá letní úvaha
Konečně je tady, ten čas, na který jsme tak dlouho čekali a kdy bychom rádi načerpali nové síly. Ne každému je to ale dopřáno. Například mě postavilo nečekané rozhodnutí obce do takřka neřešitelné situace. Už dva roky bydlím v domě č. 27, o kterém platilo zatím nepsané pravidlo, že byty zde jsou pronajímány učitelům, kteří pracují v řevnické základní škole. Na konci školního roku vždy vznesla obec dotaz, zda nájemník zůstává v pracovním poměru a nájemní smlouva se v případě kladné odpovědi prodloužila opět o jeden rok. V červnu tohoto roku však Rada města přijala nový vnitřní předpis, který stanoví kromě zaměstnaneckého poměru v ZŠ ještě nově podmínku, že žadatel nesmí v okruhu 35 km od Řevnic nebo v Praze vlastnit byt. V té době zbývalo do konce staré nájemní smlouvy zhruba 6 týdnů. Protože to je můj případ, vlastním totiž v Praze byt, který neužívám já, ale moje dospělé děti – dcera s přítelem a syn-požádala jsem o výjimku, protože byt neužívám, což jsem doložila čestnými prohlášeními dcery i syna. Navíc od května běží proces prodeje tohoto bytu, také tuto skutečnost obci potvrdil realitní makléř, který má prodej na starosti. Domnívala jsem se, že obec pochopí moji situaci, kdy se do tohoto bytu nemohu nastěhovat, navíc když byla udělena výjimka a nová roční nájemní smlouva bývalé kolegyni, která od srpna není zaměstnancem školy. Představa nuceného stěhování v době naplánované dovolené a navíc v tak krátkém časovém horizontu byla opravdu velmi nepříjemná a stresující. Představa, že bych musela opustit byt, který jsem zrekonstruovala na vlastní náklady a který se stal mým domovem. O to větší překvapení jsem zažila v případě zamítavého stanoviska obce. Na nalezení nového bydlení a vystěhování mám necelé dva měsíce. Dovolenou jsem zrušila, je to v tomto případě luxus, který si nemohu dovolit.
Vím, že si nemohu činit nárok na výjimku, to je v kompetenci obce. Na co si ale nárok dělat mohu, je spravedlnost a lidská slušnost. Nová pravidla by se měla oznamovat včas a všem by se mělo měřit stejným metrem. Jaký je důvod toho, že výjimky z pravidel se udělují zřejmě podle momentálního tlaku vzduchu? Nebo jsou tu jiné důvody? Mohu jen spekulovat. Jsem snad trestána za vlastní názor a postoj? Je hodně lidí, kteří vědí, že patřím k vedení základní školy a že stojím za názory na způsob řízení školy, jak jej praktikuje ředitelka školy. Je tomu tak také proto, že na rozdíl od většiny nezúčastněných znám pozadí a důvody mnoha rozhodnutí? Jsem tedy nepohodlná? Už na podivném jednání v září loňského roku byl vznesen na ředitelku velmi emotivní dotaz, jak je možné, že využívám obecní byt, zatímco v Praze mám byt? Ale žádné vysvětlení nepomohlo – že tam bydlí moje dospělé děti a že se neobohacuji odíráním případných nájemníků. Pro děti v řevnické „základce“ pracuji tak, jak jsem nejlépe schopna, věnuji se mimo jiné hlavně dětem, které mají problémy s poruchami učení a také proto se naše škola stala vyhledávanou rodiči takových dětí. Ona to totiž ve velkém počtu škol není samozřejmost, což si každý může jednoduše ověřit. I proto máme takový nárůst nových dětí. V současné situaci, kdy se hodně mluví o tom, zda vůbec potřebujeme rozšiřovat kapacitu školy, se zdá možná moje úsilí jakoby v rozporu s opačnou tendencí obce. Stojím tedy před problémem, jak tuto situaci řešit. V tuto chvíli je mi jasné, že obec nebude nikterak nakloněna tomu svoje rozhodnutí změnit. Vrchnosti se přece neodporuje a s rebely je nutno exemplárně zatočit. Otázkou zůstává, kdo na moje místo (spolu s klasikem)? Budu-li nucena opustit byt, v domě zbydou dva volné byty - (jeden už volný je), obec tedy přijde o příjem z nájmu. Důvodem tlaku tedy zcela jistě není převis poptávky po bydlení v učitelském bytě, kde m.j. je od srpna znalcem stanoven nájem na m2 srovnatelný s nájmem na m2 v obecních bytech v Praze. Prosím proto o pomoc všechny, kteří mají dobrou vůli a mají pocit, že dnes se děje bezpráví jedněm a zítra může jít třeba o ně. Přeji vám krásné a slunečné léto bez neřešitelných sociálních situací.
Mgr. Jiřina Dopitová
