RUCH Řevnice

K tomu zřizovatel není zaměstnavatelem ředitele školy.  Takže všechny personální záležitosti a veškeré další zodpovědnosti za vzdělávání jsou pouze na řediteli, nikoliv tedy, jak se někdo domnívá, na zřizovateli, který ani nemá kompetence toto řešit.  Na správě školy se může zřizovatel podílet prostřednictvím za sebe jmenovaných členů školské rady (pro zájemce více zákon č. 561/2004 Sb.). Protože zřizovatel jako jediný jmenuje a ne volí své zástupce ve školské radě, dalo by se očekávat, že toho využije a nominuje odborníky. V jednom případě se to podařilo, bohužel zde dochází k zřejmému střetu zájmů. Druhý člen rady p. Mgr. Hromádka, který má se školstvím dlouholeté zkušenosti, byl odvolán, i když u něj k tomuto rozporu nedochází a byl v červnu nahrazen panem Sudkem, jehož úvahy na téma kapacity v Ruchu nepotřebují komentář. Dalšími členy jsou volení zástupci pedagogického sboru a zástupci rodičů.  Přesto, že má v této radě město dva zástupce, vedení města a zvláště někteří zastupitelé, ve svém nabitém pracovním programu věnovali škole nemalé úsilí, které završili na konci tohoto školního roku. Nejdříve byl na polovinu června, kdy již pedagogy a ředitele čeká pouze nenáročné ukončení školního roku, uzavření známek, pedagogická rada, vysvědčení, výroční ceny… povolán do škol ve městě externí audit, který po několika příjemných dnech strávených v ZŠ mohl konstatovat, že je vše v pořádku (včetně projektu Pangea, tolik zdůrazňovaný, že se přeci něco najít musí).  Byl to nakonec očekávaný výstup kontroly, tak proč ho odkládat na méně disponované měsíce. Mimo běžného informování o věci týkající se školské rady, ale i s poděkováním za celoroční práci, vyšli zástupci města s panem starostou Kvasničkou, který si svým veřejným prohlášením vzal do své působnosti řevnické školství, právě v den vysvědčení, do školy. S pěti učitelkami, které odcházejí (čtyři zcela z pochopitelných důvodů – odchod do důchodu, dokončení magisterského studia, získání místa ředitelky ZŠ v sousední obci, ze zdravotních důvodů a jen pátá paní učitelka z vlastního rozhodnutí), se rozloučili kytičkou a fundovaně pohovořili na téma kvality vzdělávání.  Načež se paní ředitelce patrně ze smutku, že tento pro ni jeden z nejlepších školních roků ve vedení školy končí, udělalo tak mdlo, že musela být povolána záchranná služba. To ale vyslanci města, mezi nimiž byla i již zmíněná lékařka (jen Hyppokrates jaksi nedorazil), asi nezaznamenali, i když sanitku při svém odchodu nemohli minout.  Ale to je pochopitelné, pro školu toho už letos udělali dost. A jak dále -  s kverulanty a odlišnými názory je třeba zatočit a je nutné dosadit někoho daleko ohebnějšího. V tomto duchu, aby tohoto vpravdě maloměstského koloritu nebylo málo, bylo na začátku prázdnin paní zástupkyni Dopitové, tedy blízké spolupracovnici paní ředitelky, sděleno, že jí rada města neschválila prodloužení smlouvy na byt v obecním, tzv. učitelském domě, i když o to paní ředitelka žádala s doložením faktu, že by to škole zásadně zkomplikovalo personální situaci. Navíc bylo dokladováno, že paní Dopitová nemá jinou možnost bydlení, protože byt, který má v Praze a dosud ho obývaly její děti, je již od května v prodeji. K dokreslení dokonalé karikatury maloměsta chybí vyhlášení konkurzu na místo ředitele místní ZŠ. Tato novelizace školského zákona je v platnosti od roku 2012. Bohužel tvůrci novely, kteří brali v úvahu pouze odborné hledisko, asi nepomysleli na jiný, čistě lidský rozměr její aplikace. Že zvlášť na malých obcích se stane vítaným nástrojem, jak se zbavit někoho nepohodlného. Věřme však, že to ale jistě nebude řevnický případ, protože pokud škola dobře funguje (po dlouhých letech), hospodaření je v pořádku, jsou v ní dobré vztahy a má doložitelně dobré výsledky, žádný jiný objektivní důvod k tomu není. Je to pouze možnost, ne povinnost zřizovatele. Nezbývá tedy než doufat, že tentokrát zájmy města převáží nad těmi ostatními. Sdružení Naše Řevnice vyjadřuje tímto naprostý nesouhlas s „nepéčí“, kterou věnuje vedení města základní škole, namísto podpory jejího rozvoje, řešení prostorových problémů, řešení technického stavu budov a jejich vybavení, které jsou v povinnostech zřizovatele.  Tyto problémy jsou bagatelizovány a o to větší „péče“ je věnována šéfování personálních záležitostí na základní škole, které naopak v jeho kompetenci nejsou, a likvidaci odlišných názorů a to nejen na půdě školy.