Vyhledávání

RUCH Řevnice

RUCH Řevnice
Nové očkovací centrum Dobřichovice. Foto Neubert.cz

Nové očkovací centrum Dobřichovice. Foto Neubert.cz

Vzpomínka na pana ředitele, pana Josefa Tecla – občana Řevnic

Kruté události dvacátého století neskončily pro nás, Čechy a Slováky, ukončením 2. světové války. Nesvoboda a teror byly obnoveny nástupem komunistů k moci v r. 1948. Vše se dělo dle instrukcí SSSR. Slušní a čestní občané (pokud neemigrovali) byli šikanováni, vězněni i popravováni. Naděje na demokratizaci svitla v roce 1968, byla však zničena 21. 8. 1968 okupací naší republiky. Okupaci vedl SSSR. Všichni občané protestovali a nesouhlasili. Asi po dvou letech někteří komunisté ve vedení KSČ zradili, okupaci začali nazývat bratrskou pomocí. Občané, kteří s tímto „novým názorem“ nesouhlasili, byli perzekuováni. Propouštění ze zaměstnání, vylučování ze studia, nucení ke spolupráci s tajnou policií (STB). To vše jsem zažil i já – nestraník. Stejným způsobem byli postihováni i „neposlušní“ členové KSČ, kteří byli pro nesouhlas s tzv. „normalizací“ z KSČ vyloučeni.

První a hlavní úkol byl sehnat práci. To nebylo snadné, neboť STB vše sledovala a požadovala, aby zaměstnavatelé ukončili se žadatelem pracovní poměr ve zkušební době (1 měsíc) bez uvedení důvodu, což bylo dle platného zákoníku práce v pořádku. Já jsem 1 rok pracoval u Průmstavu Praha jako pomocný stavební dělník. Vedoucí pracovníci i spolupracovníci na stavbě se ke mně chovali velmi ohleduplně, až mě to dojímalo. Po roce jsem dostal typ, a zkusil jsem získat práci bližší mé profesi – strojařině. Bylo to u Stavebního podniku Praha západ na Betáni, v provozu Ocelové konstrukce. Ředitelem Stavebního podniku byl v té době pan Josef Tecl. V pohovoru jsem mu řekl vše pravdivě a předal jsem mu kopii zápisu z pohovoru u bývalého zaměstnavatele s.p. Jawa, ze kterého vyplynulo, že nejsem způsobilý vykonávat dál svoji funkci. Vzhledem k názorům, které jsem neskrýval, jsem dostal výpověď s označením „protisocialistický živel“. Proto jsem v pohovoru s panem ředitelem projevil obavu, že nebudu do pracovního poměru přijat. Pan ředitel mi řekl: „ Nastup v pondělí, to je moje věc, koho zaměstnám.“ Nastoupil jsem jako technik – vedoucí montážního střediska v provozu Ocelové konstrukce. Nebyl jsem jediný, komu pan ředitel takto pomohl. Bylo nás sedmnáct – většinou vyloučení bývalí členové KSČ. Pan ředitel Josef Tecl byl odvážný, čestný a spravedlivý člověk. Pomáhal i s umístěním dětí svých zaměstnanců do škol. Pomohl všem zcela nezištně. Jednou (mezi čtyřma očima) jsem mu chtěl poděkovat – nenechal mě ani domluvit.   Když se ho jednou jeho přítel zeptal, proč vstoupil do KSČ až v době normalizace, řekl: „Nastala svinská doba, která brzo neskončí, lidem je potřeba pomáhat.“ Své předsevzetí skutečně plnil. Díky! Mrzí mě, že tuto pravdu o panu řediteli Josefu Teclovi píši až dnes, ale je to asi dobře. Dnes se nezištná pomoc moc často nevidí.

                                                                                                              Oldřich Zadražil

Vytvořeno 31.8.2012 23:10:49 | přečteno 316x | ernest
 
load