RUCH Řevnice

Paní Hrubá se v poslední reakci odvolává na stanovisko odboru legislativy MŠMT. Vzhledem k tomu, že jsem tuto věc dříve konzultoval s jiným pracovníkem MŠMT,tak jsem ještě kontaktoval i výše uvedený odbor. A výsledek: škola nemusela otvírat třetí paralelky, které jsou pouze pro přespolní žáky. Jistě i studentka Hrubá ví, že na různě formulované otázky dostane různé odpovědi. A i zde může být potíž s jejím výkladem. Když jsem se zeptal, zda škola může odmítnout přijmout přespolního žáka, byla odpověď následující: Nikoliv. Samotný fakt, že je žák přespolní, není důvodem k jeho nepřijetí. Když jsem ovšem otázku formuloval přesněji – podle situace a problému, který diskutujeme, vypadala otázka i odpověď takto: Škola nemá naplněný počet žáků podle oficiálně hlášené kapacity. Předpokládá, že v následujících letech stoupne počet místních žáků a tuto kapacitu pro ně bude potřebovat. Musí přesto otvírat třídy, do kterých budou přijímáni přespolní žáci, aby dočasně volnou kapacitu naplnila? Odpověď zněla: Nemusí. Rozhodnutí o počtu otevřených tříd, s výhledem na potřebu kapacit v dalších letech, je rozhodnutím ředitele školy. Pokud však v těchto třídách po naplnění místními dětmi zůstanou volná místa, a na ně se hlásí přespolní, pak je škola musí přijmout. Jinými slovy - škola nemusí použít kapacitu pro přespolní, když jí pak bude chybět pro vlastní žáky. A o to tu celou dobu jde. Pokud by studentka Hrubá studovala i logiku, byly by její vývody ještě závažnější.  Zaměňuje totiž právo na volbu školy za povinnost školy žákapřijmout. To je ale hrubý omyl.  Příklad: každý má právo si zvolit zaměstnavatele a přitom to nedává zaměstnavateli povinnost přijmout každého, kdo si o to řekne. Studentka Hrubá diskutuje o nemožnosti vyloučení přespolních dětí z přijímacího řízení. O tom s ní také nikdo nepolemizuje. Žák samozřejmě má možnost se zúčastnit přijímacího řízení. Tvrzení bylo v tom smyslu, že ředitel školy rozhoduje o přijetí žáka. A pro ředitele školy neexistuje povinnost přijmout každého, kdo se přihlásí. Námitku ohledně lidských práv komentovat nebudu. Stačí se zeptat studenta právnické fakulty a sledovat jeho povytažené obočí. Opět se vrátím k podstatě věci. Kdyby, čistě hypoteticky, musela škola vždy zcela naplnit oficiální kapacitu, i tak by byl současný postup nerozumný:škola navýší kapacitu, vzápětí ji musí zaplnit a za dva roky jí kapacita chybí. Nemám praxi ve školství, ani nejsem studentem školního managementu. Snažím si však zjistit relevantní informace a nevytrhávám je z kontextu celého problému tak, aby výsledek odpovídal tomu, co chci slyšet. A to by už mohlo stačit …

M. Sudek