RUCH Řevnice

A bez hrazdy, šplhadel, kozy, koně, hradel, kruhů, žíněnek atd. se správné motorické schopnosti dětí trénovat nedají. Leda že by snad místo tělocviku lezli žáci po stromech, šplhali po skalách a přeskakovali potoky. Což je v rámci školní výuky nesmysl, a že by se těmto činnostem děti věnovaly odpoledne, si v dnešní době poznamenané strachem vypustit je bez dozoru ven, nedostatkem času a lákavou nabídkou zábavy u počítače snad ani nedokážeme představit.

Našim potomkům se tedy hrbí záda, křiví páteř, hroutí nožní klenba, a než aby si vylezli na strom pro hrušku, raději si koupí nějaký pamlsek v obchodě. O poklesu fyzické zdatnosti dětí v posledních letech hovoří mnohé statistiky, ale jenom zveřejňování alarmujících čísel a grafů situaci nezlepší.

Řevnická škola tělocvičnu nemá a asi ještě hodně dlouho mít nebude. Ale ve městě se přece nachází tělocvična Sokola. Do ní by sice museli žáci na hodiny tělocviku docházet, nemají ji hned u nosu, také některé nářadí by asi bylo třeba dokoupit nebo aspoň opravit, ale kdyby byla vůle a chuť, jistě by se nějaký způsob, jak školním dětem umožnit alespoň jednou týdně zacvičit si na nářadí, našel. Nevím, jak složité je dát vše organizačně dohromady a proč v posledních letech škola tělocvičnu v Sokole neužívala, když dříve do ní prý děti s učiteli docházely. Jsem moc rád, že současné vedení školy na tuto tradici navázalo a se Sokolem o spolupráci jedná. Od příštího školního roku tedy snad zase žáci naší školy začnou skákat přes koně a já se těším, že mé dvě dcery při studiu, co je to výmyk, flop nebo skrčka, nebudou odkázány pouze na internet.

 Pavel Černý