RUCH Řevnice

Při příležitosti končícího volebního období jsme rozmlouvali se starostou města Řevnice Liborem Kvasničkou...

S jakými ideály jste vstupoval na konci roku 2010 do role starosty města Řevnic?

Základním ideálem byla snaha Řevnice posunout dál. Uvědomoval jsem si, že to nebude snadný úkol vzhledem k dluhům v Ekosu. Ona ani finanční situace města nebyla nijak růžová, protože město mělo poměrně velký úvěr určený k financování kanalizace, který bylo třeba splácet. To logicky omezovalo možnosti dalších investic. Docela dost lidí v mém okolí mne právě z těchto důvodů od přijmutí funkce starosty odrazovalo.

Jak hodnotíte činnost rady města v uplynulém období?

Činnost rady za celé období hodnotím pozitivně. Je třeba si uvědomit, že radní, kromě starosty a místostarosty, dělají tuto práci zdarma a ve svém volném čase. Odhaduji, že se konečný počet schůzek rady na konci volebního období bude pohybovat někde kolem čísla 170, to je odhadem asi 500 odpracovaných hodin. To jsou zhruba tři měsíce v běžném pracovním poměru. A to nemluvím o čase spojeném s přípravou na jednání a účasti na dalších akcích.

Rada se během volebního období jednou obměnila po rezignaci Tomáše Smrčky a Jiřího Drvoty a bude se ještě měnit v souvislosti s úmrtím Petra Zavadila. Tyto změny jsou vždy komplikací. Mohu ale potvrdit, že nálada v radě byla vždy „dělná“ ať již v jakékoli sestavě. Za to všem předchozím i současným radním děkuji.

Proč bývala většina jednání zastupitelstva města ve vyhrocené atmosféře?

Na to neumím jednoznačně odpovědět. Možná je to nedostatkem vzájemné úcty, možná neochotou ke kompromisům, bez kterých se podobná jednání neobejdou. Důvodem může být také systém komunikace, který jsme si na zastupitelstvu nastavili. V každém případě mohu potvrdit z pozice předsedajícího, že jednání bývají stresující a po pětihodinovém zasedání bývám dost vyčerpaný.

Neuralgickým bodem v uplynulém období byla situace v ZŠ Řevnice. Jak s ročním odstupem hodnotíte změnu, která ve škole nastala?

Současná paní ředitelka nemá lehkou pozici. Škola je atakována neustálými stížnostmi a od začátku školního roku proběhne již druhá kontrola České školní inspekce. Škola byla kontrolována i po stránce bezpečnosti práce. Vím z vlastní zkušenosti, jak těžko se pracuje pod neustálým tlakem a jak těžko v sobě člověk v takovéto situaci sbírá energii nejen na nové nápady, ale vlastně na cokoli. Přesto paní ředitelka vede školu podle mého názoru dobře.

Já sám konkrétně vnímám velmi dobré reference na novou zástupkyni pro první stupeň. Oceňuji změnu účetního, ale i změnu klimatu ve škole. Pokud bychom se nemuseli zabývat stížnostmi členů občanského sdružení Řevnice dětem a paní Mgr. Dopitové, pak bychom řešili pouze běžné provozní záležitosti. Mám také pozitivní reakce od některých rodičů, že se děti více učí, respektive více času tráví výukou a méně výlety a podobnými aktivitami. Negativní reakce jsem zaznamenal v souvislosti se zrušením lyžařského výcviku v nižších třídách prvního stupně.

V současné době pracujeme na přípravě Strategického plánu města Řevnice. Součástí jeho přípravy byl i dotazník a schůzky týkající se různých problémů ve městě. Situace kolem školy v něm nebyla vyhodnocena jako problémová. To je pro mě rovněž pozitivní informace.

Měla by být řevnická škola do budoucna spádovou i pro ostatní obce - a měly by se okolní obce podílet na jejím financování (případně lze popsat - zda už tak činí)?

Jsem přesvědčen, že řevnická škola spádová je a bude, ať chceme, nebo ne. Pokud přestaneme přijímat děti z okolních obcí z důvodu nedostatečné kapacity, dojde k tomu, že rodiče využijí příbuzenských svazků a děti přihlásí k trvalému pobytu do Řevnic. Samozřejmě, bylo by spravedlivé, aby se okolní obce podílely na investicích potřebných k zajištění školní docházky. Čelem se k tomuto problému staví Hlásná Třebaň, která dlouhodobě deklaruje ochotu přispět finančně na řešení tohoto problému. S ostatními obcemi je třeba jednat. Nejdříve ale musíme mít jasno, jaké bude konečné řešení kapacity řevnické školy. V krátké době budeme podávat žádost o dotaci na přístavbu školy. Pokud bude tato žádost úspěšná, mohli bychom se posunout dál.

Jak hodnotíte vznik tří nových občanských sdružení v Řevnicích (Za vodou, Řevnice dětem, Řevnická deska)?

Vznik občanských sdružení je v dnešní době běžná záležitost. Podstatné jsou cíle těchto sdružení. Řevnická deska zorganizovala několik diskuzí na různá témata týkající se veřejného prostoru v Řevnicích. To vnímám pozitivně. Občanské sdružení Za vodou se zaměřuje na zlepšení prostředí v této lokalitě. Na to má plné právo. Já mám jenom trochu obavu, aby nezačala vznikat podobná sdružení v ostatních částech Řevnic. Dovedu si totiž představit, jaké problémy by v takovém případě nastaly při přípravě rozpočtu. Se sdružením Řevnice dětem, které se zaměřuje na dění kolem školy, mám rozdílné názory. A to jak na formu komunikace, tak i na způsob, jakým by vůči škole mělo takovéto sdružení postupovat.

Z čeho máte největší radost?

Víte, když se octnete na pozici starosty, a asi i radního, dostanete se po čase do jakési bubliny vytvořené stěžovateli, (protože ti vás navštíví na rozdíl od spokojených občanů) a snadno pak podlehnete pocitu, že se nic nedaří. Když nyní rekapituluji, tak si uvědomuji, že toho vůbec nebylo málo, co se podařilo udělat. Celkem investice a větší opravy dosahují v této chvíli zhruba 125 mil. Kč. A to není málo.

Největší radost mám ale z toho, že se nám podařilo stabilizovat finanční situaci města a našim následovníkům budeme předávat město v dobré finanční kondici.

Co vám naopak nejvíce přidalo vrásky na čele?

Nejvíce starostí jsem měl s Ekosem a kolem školy. Ani přístavba školky nebyla bez problémů. Nějaké problémy se ale vyskytnou kolem každé investice. Také mě trápil pocit, že když jsme se v radě rozhodli nasměrovat náš „vozík“ nějakým směrem, vždy se našlo dost takových, kteří tlačili proti nám. To je ale asi nedílnou součástí řevnické komunální politiky.

Tomáš Hromádka