RUCH Řevnice

Koncem ledna 1944 byl Josef totálně nasazen do Německa. Pracoval v Magdeburgu u firmy Junkers-Flugzeugwerke. Měl štěstí, že přežil téměř denní bombardování. Sám vypráví, že dvakrát v životě přežil svou smrt. Poprvé právě v Magdeburku. Na místo, kde odpočíval, a odkud ho vyhnala tovární hlídka, vzápětí dopadla bomba a vše rozmetala. Domů se vrátil již v prvních dnech května 1945.

Ve dnech Květnového povstání v Praze přežil svou smrt podruhé. Řevnicemi v květnových dnech projížděla německá tanková divize, která se nechtěla vzdát Rusům a mířila na západ k Američanům. Německé důstojnické auto jako předvoj zastavilo na náměstí a velitel šel na radnici. Mezitím někdo v revoluční náladě majora odzbrojil a jeho auto s nákladem cigaret, alkoholu a benzinu odcizil. Zanedlouho dorazila celá divize. Rozzuřený major požadoval zloděje a 20 mužů na náměstí zastřelit. Zbraň i auto se našlo, ale bez cigaret a alkoholu, na jejichž vrácení velitel trval. Reagoval rozkazem tankům, aby se rozestavily a připravily ke střelbě, pokud vše nebude vráceno. Lidé sháněli náhradní cigarety a alkohol po Řevnicích, ale důstojník české cigarety odmítl. Josef si uvědomil, že přivezl otci z Magdeburku německé cigarety a běžel pro ně domů. Když se vracel, tak důstojník v domnění, že Josef patří ke skupině osob, které auto a náklad odcizily, mu přiložil k hlavě pistoli. Bylo ohromným štěstím, že z radnice právě vyšly dvě Rakušanky- Vídeňačky, které se do naší obce uchýlily před válkou. Benešova firma jim v domě zaváděla elektrický proud, a proto mladíka znaly. Plynnou němčinou ostře zavolaly na „oficíra“, aby nestřílel. Ten po rozhovoru s nimi pistoli odložil. Napjatou situaci pomohl uklidnit pan Milfajt, major německé armády z I. světové války.

Po válce Josef dokončil průmyslovku a v roce 1947 začal studovat ČVUT v Praze - Fakultu elektrotechnickou. Aby to neměl jednoduché, byl po politických prověrkách v roce 1948 ze školy vyloučen. Pomohl mu dopis starosty obce Lhotka (pan Nový), kde se zasloužil o kompletní elektrifikaci a napomohl tak včasnému výmlatu obilí. S touto přímluvou intervenoval úspěšně za Josefův návrat na studia Řevničák Ing. Jaroslav Zavadil (tehdy čerstvý člen KSČ, paradoxně vyloučený ze strany při dalších prověrkách). Josef promoval v roce 1952. Na vojně byl v přijímači – vzhledem k původu a kádrovému posudku – zařazen do PTP (Pomocné technické prapory). Díky elektrotechnickému vzdělání byl převeden k tankovému praporu jako elektrikář.  Po dvou letech vojenské služby nastoupil v Praze do SÚDOPu (Státní ústav pro dopravní projektování) jako vedoucí specialista v oboru elektrotechniky.  V této funkci dostal v letech 1967-8 za úkol vypracovat studii o napájení, osvětlení a veškerém elektrickém provozu pražského metra, která po dokončení byla hodnocena jako „úctyhodné dílo“.  V SÚDOPu působil až do penze.

Josef Beneš měl celoživotní lásku – ochotnické divadlo. Vystupoval na scéně Lesního divadla již od dětských let. Po útlumu činnosti divadla po smrti režizéra Materny v roce 1960 to byl právě on, kdo v roce 1971 s neúnavným úsilím začal s obnovou Lesního divadla a divadelní činnosti vůbec. Stal se předsedou Divadelního spolku na téměř 30 let. Zároveň i vystupoval jako herec a v roce 1964 společně s Lídou Paukertovou režíroval představení J. Blažka Příliš štědrý večer.

Ing. Beneš byl po dlouhá léta v Řevnicích členem stavební a letopisecké komise, kde působí dosud.

Životem ho provází manželka paní Drahoslava Benešová, rozená Královcová, operní pěvkyně, koloraturní sopranistka, bývalá členka Opery v Bratislavě, v Ústí nad Labem a v Praze v Národním divadle jako stálý host Opery. Slavila největší úspěchy v operách Traviata, Bohéma a zejména v Madame Butterfly. Benešovi mají dva syny, staršího Josefa a mladšího Pavla.

Josef Beneš je velmi vzdělaný člověk, věřící katolík, stále jej vidím v dobré náladě. Obdivuji, že ještě dnes jezdí po městě na kole. Členové letopisecké komise mu přejí, aby jeho zdraví vydrželo i nadále a k blížící se devadesátce vše nejlepší!

Za všechny jeho přátele a známé

 MUDr. Jindřich König

(Zpracováno podle vyprávění jubilanta a jeho syna Josefa)

(Zpracováno podle vyprávění jubilanta a jeho syna Josefa)

Přání