RUCH Řevnice

Náměstí v Řevnicích se 5. září proměnilo na jeden den v oslavu lidské pospolitosti. Na samém počátku náměstí provázeli Řevničané pana Beneše na jeho poslední cestě na hřbitov, další část náměstí se proměnila ve  směsici barev a hudby, lidé z Řevnic a okolí předváděli  ve stáncích  své výrobky a seznamovali s činností svých firem,  na pódiu se střídali hosté s tanečními skupinami.

A všude spousta dětí, které vytvářely pajduláky, malovaly, tančily a věnovaly se různé činnosti v zájmových kroužcích.  Iniciativa k této záslužné akci vzešla z Modrého domečku,  rodinného centra Leťánek a města Řevnice. Modrý domeček, který kromě toho, že má takové znamenité nápady, umí také  výborný  francouzský cibulový koláč quiche,  který jsme v sobotu v domečku ochutnali.

Setkání na náměstí  Hravě a zdravě se konalo v rámci akce města bez aut, a proto je zároveň považuji jako příspěvek k zamyšlení nad přijatelnějším způsobem dopravy a ke snaze podpořit omezení automobilismu v Řevnicích.  Není jistě nutné dokazovat, že rychlý nárůst aut, který přináší dlouhodobý únik výfukových plynů, hluk, vibrace, znečištění prostředí, působí negativně na naše fyzické zdraví  a nervovou soustavu.  Zvýšením automobilového provozu v Řevnicích jsou nejvíce  postiženi lidé, kteří mají domky bezprostředně v ulicích, kudy auta projíždějí.  Neustálý hluk od aut, ve dne v noci, oprýskané ploty a šedé fasády domů  od aut řidičů, kteří v rychlosti  vjíždějí  do kaluží po dešti.  Ano, vyskytnou se i  vzácné chvíle ticha, většinou navečer,  tehdy se opět octnu  v tom tichém, zasněném městečku  Řevnice,  ve kterém lidé nacházeli sílu, klid a radost ze života a opouštěli kvůli tomu Prahu.

Problém s auty v Řevnicích není samozřejmě lehké řešit, je to problém celosvětový a v evropských  městech se s tím vypořádávají různým způsobem.  Řešení vyžaduje strukturální změny ve městě  i  změnu chování lidí. Oproti jiným kamenným velkým městům, která musí v boji proti devastujícím dopadům automobilismu měnit infrastrukturu města, stavět parky, budovat ve městech pruhy zeleně a řešit náhradní dopravu, mají Řevnice tu obrovskou výhodu, že jsou obklopeny  nádhernými brdskými lesy,  je zde plno zeleně a výborné železniční spojení do Prahy.  A žije zde mnoho lidí, kteří jsou velmi iniciativní, mají spoustu nápadů a dobré vůle něco pro toto městečko nezištně udělat.

Nejsem urbanista  ani odborník na dopravu.   Řevnice mají studie a návrhy,  jak tento problém řešit. Já mohu  jen popisovat, co cítím. Jako jeden z prvních krůčků vidím v podpoře cyklistické dopravy  v Řevnicích a  ve snaze radnice  zavést sníženou rychlost v některých oblastech Řevnic a zpomalovací pruhy, zvýraznění přechodů pro chodce, a to z počátku především tam, kde chodí malé děti do školy.  Tak aby se nebály přejít ulici a rodiče je  nemusely vozit do školy. Asi by také pomohlo, kdyby byl  přímo v Řevnicích nějaký větší obchod s potravinami, kam by si lidé navykli chodit a nebyli nuceni  dojíždět do Dobřichovic, přejíždět sem a tam.  Někdy se ptám, kam vlastně ten valící se proud aut Řevnicemi  směřuje?

Politika malých nepopulárních kroků k nápravě bude možná narážet  na odpor některých lidí, kteří  se mylně domnívají, že bez aut ani ránu - dokonce ani na nádraží za rohem -,  mnozí to mohou cítit jako zásah do svobody individuální dopravy. Je to takový běh na dlouhou trať. A existují samozřejmě i některé části Řevnic, které nejsou bezprostředně  auty tolik postiženy, takže se jich tento problém zdánlivě tak  nedotýká,  přesto jsem přesvědčena, že je zde nutná solidarita,  protože jakkoliv v sociální oblasti vždy existovala určitá hierarchie,  v dýchání smogu jsme si všichni více méně rovni. A jedním z hlavních pilířů lidského štěstí je bezpochyby pěkné a zdravé životní prostředí a dobré mezilidské vztahy, a měřítkem kvality obce a jejího vedení je, jak toto dokáže naplnit.

Blanka Kirsteinová