RUCH Řevnice

Je mnoho cest, po kterých můžeme ze Řevnic vyjít na Hřebeny. Jedna z nich je značená modrou turistickou značkou a vede na hřeben k rozcestím Na Trojáku a U Šraňku. Celá léta jsem ji opomíjel. Myslel jsem si, že znám mnohem zajímavější cesty, kterými mohu vystoupat nahoru do brdských lesů. A tak jsem ji pro sebe objevil až nedávno. A musím předem prozradit, že jsem se jí vyhýbal neprávem.

Už po staletí se na Karlštejn z Řevnic chodí pořád stejnou cestou. Před 100 lety popsal trasu JUDr. Josef V. Bohuslav ve své knížce takto: „Kolem trati promenádou „na Stránce“ a silnicí do Zadní Třebaně (pěšinou odbočující u strážního domku podél trati přes potok lze zkrátiti), zde přes trať a kol mlýna Gabrielova ke přívozu do Přední (Hlásné) Třebaně; projdeme jí k severu a dostaneme se na polní cestu, vedoucí kol kapliček k úpatí Plešivce, pak vzhůru podél lesa ke kříži, odkudž překvapující pohled na náhle se vynořivší Karlštejn (král. hrad, založený r. 1348 Karlem IV., po r. 1887 restaurovaný). Zpět skrze Budňany a (k večeru) po silnici do Přední Třebaně nebo drahou.“
Nechme tedy pro dnešek svého plechového mazlíčka v garáži a vydejme se ve stopách našich předků po svých.

Za jarních měsíců, kdy se plní brdské potoky zakalenou vodou z tajícího sněhu, nastává nejvhodnější čas na výpravu za jedním z několika brdských vodopádů. Nachází se jihovýchodně od Řevnic na potoku Kejná. Je neobvyklé, že ho najdeme již kousek pod prameništěm, a tak nás k němu čeká dobrodružná cesta celým kaňonem potoka.

Celou noc za okny pohvizduje vítr a cosi žene proti okenním tabulkám. Jeho jemné šelestění nám jde do snů a přetrhává nit lehkého spánku. Když ovšem konečně vstaneme do neobvykle setmělého rána a přijdeme k oknu, naše běžkařské srdce zaplesá. Je to tu. Přes noc pokryla zemi hluboká bílá peřina nadýchaného prašanu. Na zahradě vytvořil sníh galerii fantastických soch jako z bílého mramoru a mezi nimi narušují čistý přírodní koberec stopy prvních návštěvníků.

Konec roku a zejména čas zimních svátků je obdobím tradic. Oslavy Štědrého dne nebo příchod Nového roku však mnozí neslaví jen u stolu prohýbajícího se dobrým jídlem a pitím, ale i třeba tradičním výletem s rodinou nebo přáteli na některé z okolních významných míst. Někdo vyráží na Štědrý den třeba na vrchol Babky, jiní pak na Hvíždinec, nebo jsou i tací, kteří se na Nový rok vydávají pravidelně na Skalku.

Období adventu by mělo být dobou rozjímání a zklidnění. Naši předci již měli sklizená pole, a tak se mohli držet dávného pořekadla, že „sedět v klidu doma je božské, vycházet ven je světské“. V našem životě již roční období nehrají tak důležitou roli, ale přesto se zkusme na chvíli v našem každodenním shonu zastavit a zcela světsky se vydat na některé ze zajímavých míst v našem blízkém okolí. Jedním z nich je určitě Hvíždinec.

Aby se neřeklo, že na každou procházku či výlet se musí stoupat z údolí vzhůru do kopců, vyjděme si tentokrát po rovince podél řeky. Kousek proti proudu se nad levým břehem Berounky vypíná Černá skála.  

V létě přibylo na břehu Berounky v Karlštejnské ulici zájemců o koupání, často to byly rodiny s dětmi.  

V několika příspěvcích se budu věnovat areálu Skalky nad Mníškem pod Brdy, kde stojí přes 300 let barokní kostelík svaté Máří Magdaleny, postavený slavným architektem Kryštofem Dienzenhoferem. 

Před více než sto lety nechal Okrašlovací spolek vybudovat nad Řevnicemi cestu, ze které se na městečko otevíraly působivé výhledy. Tato „lesní promenáda“ byla pojmenovaná ve dvacátých letech 19. století po bývalém předsedovi řevnického Okrašlovacího spolku Tomáši Burešovi, a místní obyvatelé ji tak znají jako „Burešovku“.