Vyhledávání

RUCH Řevnice

RUCH Řevnice
Nové očkovací centrum Dobřichovice. Foto Neubert.cz

Nové očkovací centrum Dobřichovice. Foto Neubert.cz

Víte, co Vás naplní štěstím?

Zkuste někomu nezištně pomoci a uvidíte. Občanské sdružení Náruč již několik let s dobrovolníky spolupracuje a jejich pomoc se stala nedílnou součástí fungujícího systému, v němž dochází k propojení charity s místní komunitou. Ale než bychom složitě popisovali, co dobrovolnická práce obnáší, pojďme si raději popovídat se dvěma půvabnými představitelkami dobrovolnic v Náruči - Helenou Pelikánovou a Klárou Veselou. 

Co Vás přimělo k tomu začít s dobrovolnickou prací?

Helena  P. : Do jisté míry moje hyperaktivita, jsem tvůrčí člověk a práce ve výtvarném atelieru je pěkná, rozmanitá, s lidmi, kteří jsou fajn. Hodně výrobků, které se tu vyrábějí, jsou opravdu dobře vymyšlené kousky s nápadem - vtipem. Také mám pocit, že to poslouží dobré věci.

Co Vám tato práce přináší? 

H. P. : Jedním slovem -  potěšení. Pocit smysluplného využití času, když člověk něco vytváří, je sám se sebou, soustředěný na tu konkrétní věc a to je příjemný pocit.

Jak dlouho se dobrovolné práci věnujete?

 H. P.: Asi od nepaměti, v Modrém domečku konkrétně  asi rok ...

Podle čeho jste si vybrala právě OS Náruč?

H. P.: V případě Modrého domečku - podle lidí. Karin Řeháková, která atelier vede, je nesmírně šikovná a hýří skvělými nápady. Další takovou osobou je Klára Veselá - lesní žena, která z procházky s kočárkem vleče několik větví, pytel šišek, vykotlaný pařez, tunu mechu a ještě dvě vlastní malé děti :-). Doma pak z těch věcí vytvoří nějaké veledílo, nad kterým já kolikrát jen žasnu.

Měla jste dobrovolnické sklony již v dětství?

 H. P. : Dobrovolnické ani ne, byli jsme doma tři, dost divoké děti a kdo si co urval, to měl. Já se v dětství spíš prala, tehdy jsem měla  takové ty ochranitelské sklony ( stéblo pro tonoucí )  - za mladšího bratříčka, za naši mámu, která měla druhého manžela opilce a divobije. Obracet se to začalo, až když mi svět začal ukazovat i tu lepší stránku a já mu to oplácela. Dnes vím, že pokud někomu dám stovku, vrátí ji někdo jiný, a že když dám najíst cizímu dítěti, někdo cizí zase nakrmí to moje. Je to neviditelný řetěz, který spolehlivě funguje. Teď už je můj svět bezpečné místo a tvořím si ho sama.

Věnujete se dobrovolné činnosti ve více organizacích? Pokud ano, jmenujte ve kterých.

H. P. : Mimo atelier jsem členem Našich novin - jako nadšenec,  který to dělá rád. Mám skvělý pocit, když píšu o něčem pěkném, něčem, co může druhým dát třeba radost, nebo naději, světlo do lucerny ..... je to potřeba mojí duše psát o věcech, lidech, vyprávět příběhy. Vedla jsem také  v místní škole tvůrčí kroužek.  A dětský spolek, kde jsme nevybírali žádné peníze. Ten přinesl jídlo, ten pití, někdo barevné křídy a podobně, některé z těch akcí děláme dodnes, i když naše děti už je trochu přerostly. Byla to krásná doba, jedna z nejšťastnějších v mém životě. S pár milovníky zvířat chystáme sdružení na pomoc týraným a zanedbaným zvířatům, a uvidíme, jaké výzvy mi ještě život nabídne

Doporučila byste svým známým podstoupit podobnou zkušenost? A proč?

H. P.: Určitě ano. Můj život je o sdílení, baví mě spolupracovat na věcech, které mají smysl a dobrou myšlenku. Když se lidi spojí pro něco nebo někoho, kdo to potřebuje, vytvoří se úžasná vlna  a jedinci to dává zažít pocit, že opravdu žije. To by měl zkusit  každý ..... to je k nezaplacení a ničím se to nedá nasimulovat.  Ani sud piva, ani drogy ti tenhle pocit  nedají. I když  s drogami moc zkušeností nemám.

Myslíte si, že v dnešní době zájem o dobrovolnictví spíše stoupá nebo naopak klesá? Znáte důvody, proč tomu tak je?

H. P. :Já se domnívám, že se lidi začínají probouzet ze spánku . Asi někde princ políbil Růženku ..... Zájem o dobrovolnictví a pomoc bližnímu spíš stoupá . Lidi jako by hledali potvrzení vlastní existence , naplnění a tím je dávání (ne však bez rozmyslu - stále je víc těch, kteří chtějí druhé ovládat a využívat). V samotné bibli stojí -  dej a bude ti dáno a o to tu jde. Sobci, kteří nic nedají, nakonec nic nedostanou, nic opravdového. Lidi to snad začínají chápat a rovnováha se pomaličku začíná nastavovat - to je tedy můj osobní názor. Chraň bůh to někomu nutit !

Máte nějakou zajímavou příhodu nebo nezapomenutelný zážitek z Vaší dobrovolné činnosti?

 H. P.: Nezapomenutelný zážitek z dobrovolné činnosti mám rozhodně z doby nedávné. Když jsme se začali zabývat případem týraných Všenorských koní, byli jsme se s kamarádkou na té farmě podívat. Ty nejhorší kusy už tam nebyly, ale i přesto atmosféra toho místa je šílená. Některá zvířata tam bohužel musela zůstat. Když jsme pak  odcházeli, šla za námi a my je tam museli nechat. Brečely jsme obě. Takovou bezmoc a zoufalství jsem nepoznala, ale zároveň jsem věděla, že tímhle to nesmí skončit, že je v tom nenecháme.

Klára Veselá nám na toto téma prozradila:

Cesta k dobrovolnictví byla velmi přirozeným vývojem mého letitého a dobrého přátelství s Karin Řehákovou (vedoucí ateliéru Modrého domečku). Jelikož naše společné večeře doprovází vždy nějaká diskuze nad tvorbou, pak se logicky pouštíme i do tvorby samotné. Je to přirozený kousek nás dvou a stejně tak se má věc i s Helenou. Zkrátka pro mě je to logická cesta, která trvá již několik let a dnes by mi to vše asi chybělo. Jen mě často mrzí, že nás limitují finance a kapacita rukou ve výtvarném ateliéru co do počtu. Nápadů je více než samotných produktů, ale zájem o výrobky naštěstí podporuje a inspiruje nás všechny pokračovat a jít dál touto cestou. Cestou dobrovolné pomoci s neuvěřitelnými zážitky a to jak pozitivními, pak i negativními. Ale vše má pikantní chuť úsměvných historek, když např. visíme někde na stromě v sukni a v žabkách, jak jinak a sbíráme jablka pro využití Modrého domečku nebo pak pod vlivem únavy vymýšlíme něco velmi kuriózního. (směje se)

Měla jste tyto sklony již v dětství?

Ano. Jako malá, ale i dnes ve svých „ceti“ letech, vše rozdám. Vážně. Jsem taková klasická "ryba", která žije z pocitu druhých. A ne vše jde měřit pouze hodnotou peněz. Ty vnáší často jen rozpory a bolest. Hlavně v dnešní době.

Doporučila byste svým známým, aby zkusili dobročinnou pomoc? A proč?

Práci na něčem v rámci dobročinné činnosti bych doporučila těm, kteří chtějí zažít čistou radost. Všichni můžeme občas zahodit naše společenské tváře a říci si, že kolektivně zvládneme více bez ohledu na to, co umíme, "kdo jsme" a co máme. Je fajn mít navařeno a posekáno, ale podílet se touto cestou na něčem, je jiné. K nezaplacení - a to pro obě strany.  

Děkuji za rozhovor Vám oběma a ze srdce Vám za OS Náruč děkuji za Vaši mnohaletou dobročinnou pomoc, které si nesmírně vážíme.

Zájemci o dobrovolnickou činnost a pomoc (v kavárně, ve výtvarném ateliéru, nebo při kulturních akcích pro veřejnost) se mohou hlásit přímo v kavárně Modrý domeček, náměstí Krále Jiřího z Poděbrad 3, Řevnice, nebo na mailu karin@os-naruc.cz.

 

Šárka Hašková

               
Vytvořeno 26.5.2013 0:03:05 | přečteno 72x | ernest
 
load