RUCH Řevnice

V letech 1963 až 1980 probíhal na území Čech organizovaný sběr těchto jmen, při kterém jich bylo shromážděno zhruba půl milionu. V oblasti Řevnic a blízkého okolí jich bylo sebráno více než 100. Všechna jména však současní řevničtí obyvatelé znát nemusejí. Řadu jich užívá ve své mluvě už jen nejstarší generace, jiná mohla zaniknout (a nová naopak vzniknout). Navíc je pravděpodobné, že některá užíváme, aniž bychom se kdy zamysleli nad jejich významem. Proto chce tento článek na některá zajímavá pomístní jména řevnického okolí upozornit.

Pomístní jména vznikla jako ryze praktická záležitost, neboť se člověk jejich prostřednictvím začal lépe orientovat ve svém okolí a usnadnilo mu to komunikaci s druhými. Dnes představují důležitý historický pramen, který umí zprostředkovat historii krajiny. Jako příklad uveďme ves Nezabudice, která sice ve středověku zanikla, ale Nezabudický potok uchovává ve svém názvu vzpomínku na ni i nadále.

Jiná pomístní jména zase dokládají činnosti nebo události typické pro konkrétní prostor: například na místě dnešního rozcestí U Šraňku přecházeli naši předkové hrazení obory, z Hrnčířské strouhy si brali místní hrnčíři hlínu, pole zvaná Biřická zmiňují, kdo býval jejich majitelem nebo uživatelem. Místo nazvané Kobylí smrt připomíná zřícení povozu ze stráně a smrt koně a pomístní jméno U dubu se začalo užívat poté, co se na tomto stromě oběsil zaměstnanec dráhy, který zavinil srážku vlaků.

V řadě pomístních jmen najdeme zaznamenán bývalý (někdy i současný) porost místa, který může být blíže specifikován (Třešňová, Na bořích), nebo nemusí (V Porostlinách). Jiná jména označují vzhled nebo tvar místa (Štítek, V tabulkách) a dokládají, jak se krajina našim předkům jevila, neboli jaký rys místa byl pro ně tak dominantní, že podle něj místo pojmenovali. V případě Červené rokle byly tím převládajícím znakem místa kameny s příměsí železa. Rovněž i u Černé skály bylo východiskem pojmenování zbarvení. Vrch Babka zase vypadal jako záda ohnuté stařeny a les Na pupku svým tvarem připomínal vypouklé břicho. Skalní útvar Čertova putna se patrně zdál našim předkům natolik tajemný, že jeho původcem nebo obyvatelem určili čerta – zlého démona symbolizujícího pokušení, které číhá na člověka.

Některá jména mohou vyvolat úsměv na tváři. Jsou to kupříkladu Habešany, které zdůvodňoval tehdejší sběratel pomístních jmen řevnického okolí takto: jedná se o název několika odlehlých domků stavěných v roce 1908, kdy zrovna probíhala v hlavním městě Jubilejní výstava, na níž byla jedním z exponátů habešská vesnice i se skutečnými živými habešskými domorodci. Řevnickým starousedlíkům patrně připadali noví obyvatelé jejich obce stejně exotičtí jako v Praze vystavovaní Habešané, a proto pojmenovali vznikající zástavbu tímto posměšným názvem.

Pomístní jména jsou jakýmisi nenápadnými pozorovateli lidských dějin. Nejsou neměnná, ba naopak, mnohá zanikají, zanikne-li objekt jimi pojmenovávaný, nebo pokud vymře generace, která ještě pamatuje skutečnost obsaženou v jejich jméně. Některá se paralelně vyskytují ve více variantách, další jsou zase užívána jen některými obyvateli obce. Pomístní jména jsou skutečně rozmanitým pramenem poznání dějin našeho regionu. Tak schválně, na která další si vzpomenete Vy?

Martina Kojetínová