Vyhledávání

RUCH Řevnice

RUCH Řevnice
Nové očkovací centrum Dobřichovice. Foto Neubert.cz

Nové očkovací centrum Dobřichovice. Foto Neubert.cz

Historický seriál - Probouzeli se k novému životu

Druhá světová válka vstoupila i do života řevnických ochotníků a jejich scény – Lesního divadla.  Po rozbrojích v souboru se v roce 1940 rozhodli všichni scelit pod značkou Jednoty divadelních ochotníků. Na divadelníky byl ale neustále vyvíjen tlak ze strany protektorátních úřadů, které žádaly zapojení do kulturní činnosti, řízené ministerstvem osvěty Emanuela Moravce. Ochotníci spolupráci odmítli a hráli po svém až do roku 1944, kdy byl zakázán zábavný večer Pro každého něco II.

Ten připravil hudební a pěvecký odbor HAPOJDO, složený pouze z mladých členů souboru. Odbor vznikl na základě skupiny mládeže v DTJ Řevnice („Šermíři“), jež se rok před zrušením představení rozhodla uspořádat podobně laděný zábavný večer v Lidovém domě. Po zhlédnutí tohoto večera nabídl předseda ochotníků Josef Materna členům této skupiny členství v Jednotě.

Záštitu nad zrušeným představením neohroženě poskytlo místní Vlastenecko-dobročinné sdružení Obce baráčníků. „Nabídku jsme tehdy nemohli přijmout,“ vzpomínal po letech Josef Beneš. Situace byla pro divadelníky riskantní, tudíž ji nechtěli zhoršovat ani baráčníkům. Ruku v ruce

Slavná éra řevnického divadla pokračovala i po druhé světové válce. Vrcholu a ocenění na soutěžích dosáhl soubor pod vedením zkušeného Josefa Materny. „Postupně jsme se probouzeli k novému životu a všichni bez rozdílu společně, ruku v ruce započali s nadšením pracovat a pokračovat v tradici dobrého divadla,“ vzpomíná v almanachu Sláva Sklenář.

Do mírového života se ochotníci vrátili slavnostním představením Jiráskovy Lucerny. Přicházejí i úspěchy na soutěžích – na krajské přehlídce soubor vítězí s Gorkého dramatem Měšťáci.

Úroveň řevnického divadla pomáhali vytvářet a pozvednout významní členové souboru Národního divadla, kteří i v této době do Řevnic rádi a velmi často zajížděli hostovat. Režisér Materna přivedl v roce 1950 do Lesního divadla Ladislava Peška, aby tu hrál v komedii Šibalství Skapinova. Přijíždějí i Jaroslav Vojta, Antonie Nedošínská, Jiří Steimar, Otomar Korbelář či Růžena Šlemrová. V přírodním amfiteátru se objevují Molierovy i náročné Shakespearovy hry stejně tak Tylova Fidlovačka či divácky nelehká trilogie Hippodamie od Jaroslava Vrchlického s hudbou Zdeňka Fibicha.

V divadle začínají vedle Josefa Materny působit další režiséři, především Ludmila Vaňková-Paukertová, Jan Herzl, Marie Křivánková, Miroslav Plachý a Jiří Valšuba starší.

Soubor mění – vlivem politické situace – během tohoto období několikrát svůj název i zřizovatele (ZV ROH traťové stavební správy ČSD Řevnice, ZV ROH Jednota 20 Řevnice, Rudý koutek ROH ČSD Řevnice, Divadelní soubor Osvětové besedy Řevnice).

Umírá Josef Materna

Jak důležitou a silnou osobností Josef Materna byl, si všichni uvědomili v roce 1960, kdy tento dlouholetý předseda, režisér a neúnavný motor dění, jenž byl činný i v době své nemoci, umírá. Za dlouhá desetiletí v Řevnicích režíroval 177 her, poslední hru „Babička je formát“ uvedl 23. května 1959, půl roku před svou smrtí. „Divadlo bylo jeho velkou životní láskou. My, kteří víme, kolik práce, shánění a starostí a času stojí jedno divadelní představení, se s obdivem skláníme před množstvím her, které uvedl na našich scénách, a vzdáváme mu za tuto kulturní práci dík,“ vzpomínali na režiséra další z ochotníků, manželé Houškovi.

Po Maternově smrti řevnická divadelní činnost postupně ochabuje, scházejí peníze na nutné opravy v Lesním divadle, které začíná pomalu chátrat. Hraje se občas jen na zájezdech, bývalí obětaví ochotníci odpadají. V té době zbyla jen hrstka nadšenců, kterým bylo líto nechat přírodní jeviště zničit, jež se nesmířila s tím, že se zánikem divadelní činnosti by ochabl i kulturní život města.

Díky tomu normalizační léta, v tehdejší československé politice velmi šedivá, přinesla Lesnímu divadlu světlejší budoucnost. V roce 1971 začíná Josef Beneš shánět zbytky těch, kteří by měli zájem mu pomoci, a začíná znovu budovat Lesní divadlo. O jeho snaze a velkém podílu na rekonstrukci řevnického přírodního amfiteátru pojedná další díl našeho seriálu.

Lucie KirovaAntonieNedošínská.jpg, obrázek se otevře v novém okně

Jednou z pražských umělkyň, které si zahrály v Lesním divadle, byla Antonie Nedošínská.              
Vytvořeno 4.1.2016 0:29:22 | přečteno 215x | ernest
 
load