4. A vyjela do Prachatic
Naše třída 4. A si už několik měsíců dopisuje s kamarády z Prachatic. Tak jako oni jsme se celý rok učili stará řemesla, písničky a tance z našeho regionu v projektu Tady jsme doma. Protože jsme je nikdy neviděli, domluvila naše paní učitelka Chroustová, že se za nimi pojedeme podívat. Nevím, jak ostatní, ale já měla trochu strach, že si s mojí kamarádkou nebudeme rozumět. Ale na druhou stranu jsem byla strašně zvědavá.
Když jsme dojeli, ubytovali nás v ekologickém centru Dřípatka. Už v Řevnicích nám řekli, že v Dřípatce se starají o různá zvířata a děti si tam chodí hrát zajímavé hry.
Ještě ten den jsme se seznámili s našimi kamarády a oni nás uvítali písničkami o stromech. Potom nás provedli svojí školou, ukázali nám Prachatice se starým náměstím, a tam jsme se dozvěděli spoustu věcí, např. patronka Prachatic se jmenuje Prachaticia, nebo že zde chodil do školy Jan Hus, že ozdobám na domech se říká sgrafita a vypadají jako 3D.
Pak když jsme se vrátili, šli jsme na večeři, a pak to přišlo – museli jsme prolézt jezevčí noru. Ale byla to docela legrace, a tak se to všem líbilo. Byli jsme hodně unaveni po dlouhém dnu, a proto jsme šli spát. Druhý den jsme vstávali docela brzo, protože nám pan Valeš přišel povídat o čižbářství a také nám ukázal, jak kroužkuje ptáky. Všem se to moc líbilo. Když jsme přišli ze snídaně, hráli jsme staročeské hry, např. špačky, honění obruče, kuličky, čáru, klackiády, prsten. Když jsme to dohráli, šli jsme ke kamarádům čtvrťákům do třídy a oni nám ukázali celou jejich školu a velikonoční výstavu.
Po večeři jsme měli nacvičování pro naše kamarády, potom jsme měli takovou menší diskotéku, ale za chvíli jsme šli spát. Ráno jsme také vstávali brzo a celé dopoledne jsme byli spolu. Každý z nás představil ostatním svého kamaráda, co všechno se o něm dověděl. Teď už víme, že Prachatice a Řevnice kdysi spojovala Zlatá stezka. Paní učitelka z Prachatic vypátrala, že v Řevnicích prý byl doručen první dopis „leteckou poštou“, když pilot František shodil psaníčko z letadla své slečně a lidé jí ho doručili.
Sice jsme se těšili domů, ale jen neradi jsme se loučili. Moje obavy byly zbytečné, protože s kamarády si rozumíme.
Napsala: Tereza Součková