V prvním, mikulášském týdnu jsme zpívali mikulášské písničky, poslechli si příběh svatého Mikuláše a vybarvili jeho obrázek, četli čertovské pohádky, vyrobili si vlastního čerta a sbírali odvahu čelit tomu skutečnému, až onen osudný večer přijde k nám domů.

I když zima odešla stejně rychle jako přišla, oteplilo se a sníh roztál, stejně každý den zapalujeme oheň a venku se více hýbeme, běháme opičí dráhy a hrajeme nejrůznější podoby honěné, abychom se zahřáli. Pro jiné, klidnější a soustředěnější hraní jsme objevili nový materiál – jehličí. Stejně jako loni jsme uložili ke spánku symbolického ježka, kterého děti společně vyrobily, a z borovicových šišek namočených do sádla rozpuštěného se semínky jsme vyrobili krmítka pro ptáky, kteří nám po většinu roku venku zpívají nad hlavami. Za pár dnů byly všechny vyjedené.

V předzvěsti blížících se vánočních svátků jsme malovali sklíčka coby nejrůznější ozdoby k zavěšení, zpívali koledy a v Dětské ilustrované bibli četli příběhy o zjevení anděla a narození Ježíše.

Především ale byl pro nás prosinec časem adventu, vnitřního světla a tmy. U sezónního okénka jsme jednu po druhé zapalovali adventní svíčky a tma byla nedílnou součástí našich prosincových školkových dnů. V nejkratších dnech roku se pozdě rozednívá a brzy stmívá a tak některé děti přicházely do školky v blednoucí tmě studených rán a odcházely v hluboké tmě brzkých večerů. Pomohlo nám to, abychom si uvědomili, jak je pro nás tma důležitá. Když totiž hned při prvních známkách smrákání otáčíme vypínačem a neustále se obklopujeme umělým světlem, ztrácíme schopnost tmu vnímat, přizpůsobit jí oči a vycítit v ní směr, kterým se chceme vydat. V bezpečí školkové zahrady, spoře osvětlené jen pouliční lampou, jsme pracovali se strachem, který v nás tma tím, že z velké části vyřazuje zrak coby jeden z klíčových smyslů, kterými vnímáme svět, vyvolává. Strach ze tmy se zmenšuje, když zůstaneme venku a zažijeme stmívání. Uvědomili jsme si, jak je to jiné, než když z jasného umělého světla přejdeme do něčeho, co nám připadá jako absolutní tma. Vyzkoušeli jsme, že když prožijeme postupný a přirozený přechod ze světla do tmy, vidíme jemnost stínů v potemnělých zákoutích zahrady, nejrůznější odstíny šedé a černé, a jak odlišně svět vypadá ve tmě než za denního světla. Když bylo jasno a zahradu zalilo měsíční světlo, stala se magickou. Zjistili jsme, že vidíme, ale bez běžného barevného spektra a i to dává světu nový, dosud nepoznaný aspekt…

Většina zemí na světě, kde jsou zimní měsíce tmavé, slaví v nějaké podobě svátky světla. I pro nás tmavý prosinec vyvrcholil starým zimním mystériem – slavností spirály. Adventní spirálu jsme na zem pod stromem ve školkové zahradě vyskládali z chvojí, každý jsme si vyrobili svíčku z plástve včelího vosku (a naučili se tak být i ve tmě soběstační) a došli si ji zapálit od svíčky hořící ve středu spirály. Stejně jako světlo martinské lucerničky, bude i toto světlo naším vnitřním světlem v tmavém zimním čase.

Ve volných chvílích jsme připravovali tyče k novému týpí, které jsme o druhém prosincovém víkendu za pomoci téměř všech školkových tatínků postavili. Je krásné, prostorné a posvátné a všem, kteří se podíleli na tom, aby v něm děti mohly trávit svůj školkový čas, patří naše obrovské díky!

Všechny zájemce o činnost našeho klubu a o program, který pro děti i pro rodiče připravujeme, bychom rádi pozvali na Večer otevřeného týpí ve čtvrtek 5. února 2015 v 18:30 hodin v zahradě klubu.

DK CHRPA