Kde končí svoboda slova?

Vážení spoluobčané, původně jsem nechtěl na článek pana Kubrychta „Já nic, já muzikant“ z minulého čísla Ruchu vůbec reagovat. Reakce spoluobčanů a mého okolí mne ale přece jen přesvědčily, že zareagovat mám. Ani nyní nechci reagovat na text článku, předpokládám, že si čtenáři o autorovi a jeho názorech obrázek již udělali. Podstatné ale je, že obsah článku svým způsobem určuje nebo možná posouvá mantinely toho, co se bude v Ruchu zveřejňovat. A zde se dostáváme ke svobodě slova. V minulosti jsme jako radní (rada města je vydavatelem a tudíž zodpovídá za obsah Ruchu) byli kritizováni za to, že jsme nedoporučili zveřejnění některých článků. Pravdou je, že v praxi jsme většinou podpořili názor šéfredaktora. Také je pravdou, že bychom velmi pravděpodobně článek pana Kubrychta nedoporučili k tisku. Ne proto, že se vymezuje vůči určité osobě, ale proto, že tvrzení nejsou podložena důkazy. Rád bych, aby se Ruch nezměnil v tiskovinu plnou pomluv a vzájemných výpadů, kterou nikdo nebude číst. Proto žádám šéfredaktora a radu města o takové nastavení mantinelů, které zabrání dehonestaci čtenářů i jednotlivých osob.

Libor Kvasnička