Čestní občané města Řevnic

Řevnice, stejně jako jiná česká města a místa, oceňují své rodáky, obyvatele i veřejně známé občany našeho státu udělením čestného občanství. Tento akt je vyjádřením vděku a úcty těmto mimořádným osobnostem.

Rada města Řevnic rozhodla zveřejnit seznam čestných občanů s krátkým životopisem na webových stránkách města a současně i v časopise Ruch. Do dnešního dne bylo uděleno jedenáct čestných občanství. Poprvé to byl v roce 1867 Karel Stehlík, okresní hejtman zbraslavský, a dosud posledními byli 7. 5. 2010 dva občané – již zemřelý Ladislav Sitenský in memoriam, za II. světové války příslušník československého letectva v Británii a válečný fotograf, a dosud žijící Ing. František Šedivý, účastník protinacistického odboje za II. světové války a politický vězeň za komunismu. Jen dva vyznamenaní jsou naživu – zmíněný Ing. Šedivý a jediná žena, tenistka Martina Navrátilová. 

KAREL STEHLÍK, rytíř z Čenkova

Narodil se v roce 1800, zemřel 1880, okresní hejtman zbraslavský. Čestné občanství mu bylo uděleno

27. 3. 1867.

Pocházel ze staré plzeňské patricijské rodiny, která v Plzni žila po několik století. Její historie je úzce spjata s tímto městem. V šedesátých letech 19. století se Stehlík stává zbraslavským hejtmanem a roku 1867 magistrátním radou v Praze. Tím byl až do konce svého života. Ve své funkci na Zbraslavi spolupracoval s řevnickým představenstvem při řešení některých obecních problémů. Pravděpodobně v návaznosti na to mu obec Řevnice udělila čestné občanství. To zase mohlo podpořit jeho jmenování na vyšší funkci v Praze, protože osobním dopisem ze dne 22. 5. 1867 řevnickému starostovi poděkoval za podporu. V té době byl starostou rolník Martin Rys.

Je pozoruhodné, že okresní výbor na Zbraslavi, který dal pro Stehlíka zhotovit „skvostný“ diplom při jeho odchodu do Prahy, vyzval řevnické představenstvo, aby nejdéle do osmi dnů zaplatilo náklad 5 zlatých za jeho vystavení.


IGNÁT HERRMANN

Narodil se 12. 7. 1854, zemřel 8. 7. 1935. Spisovatel a novinář. Tento významný redaktor pražských Národních listů strávil v Řevnicích velkou část svého života od roku 1902 až do své smrti. Jeho jméno je s Řevnicemi spojeno v mnoha směrech. Proto byl u příležitosti svých sedmdesátých narozenin jmenován 5. srpna 1924 čestným občanem našeho města (druhým v pořadí).

Herrmann bydlel a tvořil ve svém rodinném domku čp. 133, na němž je jeho pamětní deska, v ulici, která nyní nese jeho jméno. Byl zakladatelem a mecenášem řevnické městské knihovny, která je rovněž po něm pojmenována. Jí věnoval velkou část knih své knihovny. Řadu vlastních děl opatřil svým věnováním městu. Řevnické lesní divadlo uvádělo dramatizace jeho děl. Hodnotil řadu řevnických divadelních představení a informoval veřejnost o aktivitách tohoto divadla. Řevnickým spoluobčanům byl znám jako typická postava s viržinkem v ústech, stále v dobré náladě, a svými vtipy dovedl pobavit kohokoliv. Zemřel 8. 7. 1935 ve věku 81 let a je pochován na řevnickém hřbitově v rodinné hrobce.

Ignát Herrmann se narodil jako poslední ze 14 dětí v Horním Mlýně u Chotěboře. Dětství strávil v Hradci Králové. Ve 13 letech odešel do Prahy učit se obchodním příručím. Po vyučení pracoval v pražském Ottově nakladatelství a později se stal respektovaným redaktorem Národních listů. V této funkci se setkával se známými českými spisovateli a básníky. Vlastním nákladem vydával časopis Švanda Dudák. Z počátku psal fejetony a povídky, později i větší romány, např. Otec Kondelík a ženich Vejvara. Za jeho nejlepší dílo se považuje román U snědeného krámu z roku 1890. Obě jmenovaná díla byla zfilmována. Herrmannova dcera Ludmila se provdala za řevnického poštmistra Wildta.


TOMÁŠ GARRIGUE MASARYK

Narodil se 7. 3. 1850 v Hodoníně, zemřel 14. 9. 1937 v Lánech.

První prezident Československé republiky, státník, politik, filozof a pedagog. U příležitosti jeho osmdesátých pátých narozenin v roce 1935 mu parlament za jeho zásluhy o stát udělil titul „Prezident Osvoboditel“. Ke stejné příležitosti mu řevnická radnice jako výraz úcty udělila titul čestný občan Řevnic. T. G. Masaryk byl v roce 1885 na letním bytě v Řevnicích. Bydlel v hostinci „U Kučinů“ u starého nádraží (údajně přijel chytat ryby). V té době již žil v Praze, neboť v roce 1882 po rozdělení Karlo-Ferdinandovy univerzity na českou a německou část byl jmenován profesorem filozofie na nově vzniklé samostatné české univerzitě.

Význam jeho osoby pro vznik samostatného československého státu je obrovský. Nelze zde vypsat všechny jeho zásluhy o stát. Masaryk měl řadu spolupracovníků doma i v zahraničí. Je zajímavé, že dva jeho nejbližší spolupracovníci Edvard Beneš a Milán Rastislav Štefánik byli jeho žáky na filozofické fakultě Karlovy univerzity v Praze. Masaryk založil v roce 1919 univerzitu v Brně, která nese jeho jméno. Je po něm pojmenován řád Tomáše Garrigue Masaryka, jedno z nejvyšších našich státních vyznamenání. V Řevnicích máme Masarykovu ulici a na budově bývalého hostince „U Kučinů“ je pamětní deska, která připomíná jeho pobyt v roce 1885.

Manželkou T. G. Masaryka byla Američanka Charlotte Garrigue. Poznali se za studií v Lipsku v roce 1877 a v roce 1878 se v New Yorku konala svatba. Měli čtyři děti: Alici, Herberta, Jana a Olgu.

Masaryk je pochován na hřbitově v Lánech.

JOSEF VÁCLAV BOHUSLAV

Narodil se 12. 12. 1863, zemřel 24. 3. 1952, Právník – senátní prezident Nejvyššího správního soudu, zasloužilý činovník Klubu českých turistů, přes 40 let známý občan Řevnic, kde byl členem obecního zastupitelstva, předsedou Okrašlovacího spolku a pro město napsal tři publikace. U příležitosti jeho osmdesátých narozenin v prosinci 1943 mu za zásluhy o Řevnice město udělilo čestné občanství.

Josef Bohuslav se narodil v Radenicích, okres Nymburk. V roce 1882 maturoval na gymnáziu v Mladé Boleslavi, 1888 získal doktorát práv na Karlově univerzitě v Praze. Prošel mnoha právnickými funkcemi, v oboru napsal přes 30 publikací. V letech 1923–1928 zastával funkci senátního prezidenta Nejvyššího správního soudu. Během života se aktivně věnoval cestování a turistice, stal se dokonce členem ústředí Klubu českých a československých turistů, a to již od roku 1895. V mládí psal básně a povídky, později turistické průvodce, rovněž překládal z polštiny a ruštiny. Jeho působení v Řevnicích bylo výrazné. Druhou polovinu života zde žil trvale v Selecké ulici čp. 243. Jeho manželkou se stala Zdeňka Kreslová z Řevnic. Děti neměli. Několik let byl členem obecního zastupitelstva, v letech 1913–1916 působil jako předseda řevnického Okrašlovacího spolku (1916 byl jmenován jeho čestným členem). Pro Řevnice jsou cenné jeho tři publikace: „33 výlety a procházky z Řevnic“

(v roce 1912), „Řevnice jako letovisko a turistická brána brdská“ (1930) a „50 let Okrašlovacího spolku v Řevnicích 1882–1932“ (1932). Výtěžek z publikací věnoval na úpravu vyhlídky na vrchu Kamenná, kde se před II. světovou válkou uvažovalo o postavení rozhledny. Údajně existovala jeho nevydaná čtvrtá publikace, která měla pracovní název „První stovka“. V ní šlo o zpracování historie prvního sta domů v Řevnicích (podle popisných čísel), která se – zřejmě – nezachovala ani v rukopise, známé jsou jen ojedinělé stati.

J. V. Bohuslav zemřel v březnu 1952 a je pohřben na řevnickém hřbitově do rodinné hrobky Kreslových. V roce 2013 byla jeho osoba zařazena do Síně slávy české turistiky při výročí 150 let od narození.

Pozoruhodné je jeho „turistické motto“ z roku 1912: Tvou přední starostí na cestách buď, abys dokázal, že jsi synem národa vzdělaného, ušlechtilého a uvědomělého.


EDVARD BENEŠ

Narodil se v Kožlanech u Rakovníka 28. 5. 1884, zemřel v Sezimově Ústí 3. 9. 1948.

Byl druhým československým prezidentem, a to před válkou v letech 1935–1938, za války 1940–1945 v exilu v Británii a po válce 1945–1948 opět doma. Patřil k vůdcům odboje za obou světových válek. Vedení řevnické obce mu v květnu 1945 udělilo titul čestný občan města jako výraz uznání jeho zásluh o osvobození země od německých okupantů.

Narodil se jako desáté dítě rolníka Matěje Beneše. V Praze měl tetu, která ho podporovala na studiích. Po maturitě na gymnáziu v Praze-Vinohradech studoval na filozofické fakultě Karlovy univerzity v Praze. Studoval rovněž na Sorbonně v Paříži a v Berlíně. Za studií v Paříži se v roce 1906 zasnoubil s Annou Vlčkovou a v roce 1909 se s ní v Praze oženil. V matrice má nevěsta zápis křestního jména Hana. Manželé Benešovi přes 40 let procházeli složitým životem. Jeden z největších pamětníků řevnické historie, již zemřelý Ing. Josef Beneš starší, mi vyprávěl, že paní Hana Benešová ve dvacátých letech 20. století jezdila v létě do Řevnic. Bydlela v domě čp. 120 na rohu ulic Komenského a Herrmannovy.

Někteří znalci historie uvádějí, že se Beneš domníval, že ČSR se může v Evropě stát „mostem porozumění“ mezi Sovětským svazem na východě a západními demokraciemi. Tato jeho vize se nikdy nenaplnila.


KAREL MÜNDEL

Narodil se 18. 4. 1922, padl na konci války za pražského povstání 8. května 1945. Čestné občanství mu bylo uděleno in memoriam.

Když pražský rozhlas dne 5. 5. 1945 volal o pomoc, přihlásil se Mündel v Praze jako dobrovolník a bojoval proti německé armádě a jednotkám SS. 8. května se oddíl českých vlastenců v počtu 21 mužů, mezi nimiž byl i Mündel, pokoušel dostat Jelením příkopem na Pražský hrad obsazený Němci. Všichni byli německou strážní jednotkou SS zajati, mučeni a postříleni, de facto popraveni, a jejich těla následně zohavena tak, že se některé padlé – 10 osob, nepodařilo ani identifikovat. Tuto událost viděl z oken svého bytu český zaměstnanec Hradu Andrle, který o tom později podal svědectví. Dosud žijící řevnický pamětník viděl na vlastní oči Mündelovo tělo na řevnickém hřbitově v márnici. Tělo bylo ohaveno řeznými ranami a mělo střelnou ránu v týlu. O rok později, 4. 5. 1946, byl těmto obětem postaven v Jelením příkopě památník. V neděli 13. května 1945 odpoledne byl v Řevnicích vypraven pohřeb Karla Mündela a dalšího padlého během povstání, Jiřího Veselého. Za velké účasti řevnických občanů a za přítomnosti zástupců české i Rudé armády a partyzánů se z kostela konal pohřební průvod, který mířil na hřbitov na Šiberném, kde byli oba mladí muži pochováni do rodinných hrobek.

Karel Mündek byl známým řevnickým sportovcem, hrál úspěšně za naše město národní házenou.

V Řevnicích je po něm pojmenována ulice.


JIŘÍ VESELÝ

Narodil se 5. 3. 1926, student, syn bankovního úředníka Antonína Veselého, rovněž zahynul během pražského povstání, a to 8. května 1945. Čestné občanství mu bylo uděleno společně s Mündelem in memoriam hned po válce.

Po volání pražského rozhlasu o pomoc 5. 5. 1945 se Veselý rozhodl jet do Prahy a přihlásit se jako dobrovolník v boji proti německým jednotkám. V Praze bydlel u svého bratrance. Přežil několik bojových nasazení. V úterý 8. května se vracel pěšky do Řevnic. Při návratu se držel železničních kolejí. V Radotíně se dostal do úporných pouličních bojů, protože jednotky SS obsadily část města. Byly součástí obrněné divize SS v Lahovicích. Jiří Veselý padl v ulici K Lázním. Není úplně jasné, zda zemřel po výstřelu německého ostřelovače nebo během dělostřeleckého bombardování města. Radotínští občané na něj nezapomněli a vybudovali na místě, kde zahynul, kamenný pomníček, který tam stojí dodnes. Je to na kraji malého parčíku a vedle má pomník další padlý, Josef Waldhauser z Horních Černošic. Ostatky Jiřího Veselého byly z Radotína převezeny do Řevnic a v neděli 13. května 1945 byli Veselý společně s Mündelem pohřbeni do rodinných hrobek.

Také po Jiřím Veselém je v našem městě pojmenována ulice.

MARTINA NAVRÁTILOVÁ

Narodila se v Praze 18. 10. 1956. Je bývalou československou a později americkou tenistkou. Odborníci ji považují za jednu z nejlepších tenistek všech dob. Od svých dvou let až do roku 1975, kdy odešla do USA, žila v Řevnicích. Martina učinila pro propagaci řevnického tenisu a Řevnic nesrovnatelně víc než kdokoliv jiný. Díky jejím tenisovým úspěchům je dnes jméno Řevnice známo nejen v tenisovém, ale i v celém sportovním světě. Čestné občanství Řevnic jí bylo uděleno 21. 12. 1994.

Martina se narodila v době, kdy její rodiče žili na krkonošské boudě Martinovka, a po ní dostala své křestní jméno. Původně se jmenovala Šubrtová. Rodiče se rozvedli a maminka s dcerou se odstěhovaly do Řevnic, odkud maminka pocházela. Na tenise v Řevnicích poznala maminka Mirka Navrátila, za kterého se 1961 vdala a i s dcerou převzaly jeho jméno. Oba rodiče hráli tenis. Otec se začal intenzivně věnovat tréninku své adoptované dcery, která hrála levou rukou. Martina velmi rychle zvyšovala svou výkonnost a v 10 letech přešla do Prahy. Její tenisový růst stoupal udivující měrou. 1970 byla klasifikována na 1. místě čs. žebříčku v kategorii starších žákyň. Ve věku necelých 16 let získala v roce 1972 titul přebornice ČSSR v kategoriích žen i dorostenek současně. Vystoupala na první místo československého žebříčku žen. V roce 1975 odešla do USA, kde měla lepší možnosti k dalšímu tenisovému rozvoji. 1981 se stala americkou občankou. Nelze zde popsat všechny její tenisové úspěchy. Jmenuji jen některé: Martina získala 9 titulů ve dvouhře ve Wimbledonu a 19 titulů celkem na tomto turnaji. Mezi lety 1978–1987 byla na žebříčku WTA po dobu 332 týdnů tenisovou jedničkou. Mezi všemi tenisty drží absolutní rekord v počtu vyhraných turnajů – 167 ve dvouhře a 177 ve čtyřhrách. V roce 1991 jí bylo uděleno čestné členství LTC Řevnice, klubu, kde začínala s tenisem a kde hráli její rodiče i babička Anežka Semanská-Boučková. Roku 1997 Martina významně finančně přispěla na rekonstrukci zdejších tenisových dvorců. V roce 2000 byla uvedena do Mezinárodní tenisové síně slávy. V současné době žije na Floridě, ale do Řevnic jezdí často za svou sestru Janou. Oba rodiče již zemřeli. Martina se podílí na charitativních projektech v různých zemích, v Praze na obnově parku Stromovka po povodních v roce 2002.


ANTONÍN HŘEBÍK

Narodil se 24. 2. 1902, zemřel 24. 11. 1984 v exilu v Chicagu. Řevnický rodák, právník, politik a Sokol, starosta Československé obce sokolské (ČOS) v letech 1945–1948, po roce 1948 v exilu v USA byl starostou celosvětové obce sokolské. Čestné občanství mu bylo uděleno in memoriam 19. 11. 2004.

Narodil se v rodině živnostníka. Jeho otec František byl členem řevnického Sokola od jeho vzniku v roce 1894 a v letech 1928–1931 zastával funkci starosty města. Mladý Antonín se od dětství pohyboval v prostředí, kde se kladl velký důraz na české vlastenectví. Jako šestnáctiletý student gymnázia byl zvolen vzdělavatelem řevnické sokolské jednoty. V Praze vystudoval práva a jeho profesí se stala advokacie. Soukromou praxi provozoval na Zbraslavi. Současně se věnoval vzdělavatelství a literární činnosti pro sokolskou organizaci. Je autorem více než 400 článků a přednášek. Těsně před II. světovou válkou byl zvolen jedním z náměstků starosty ČOS. V říjnu 1941 byl zatčen gestapem a vězněn v Terezíně a v Osvětimi. Věznění přežil a po osvobození – již 18. května 1945 – byl s dalšími zástupci Sokola přijat prezidentem Benešem na Pražském hradě. Sokolové zvolili Hřebíka starostou ČOS. Vstoupil do řad Československé strany národně socialistické a za ni se stal poslancem Národního shromáždění. Po únoru 1948 se odmítl účastnit čistek ve vedení Sokola. Byl zbaven funkce starosty a v květnu opustil se ženou republiku. Ve Spojených státech vstoupil do tamní sokolské organizace a později se stal starostou celosvětového sokolstva. Zemřel 28. 11. 1984 v Chicagu po 36 letech života v emigraci. Přál si být pohřben v Řevnicích v rodinné hrobce. Jeho přání splnili američtí Sokolové, kteří v červnu 1994 při příležitosti XII. všesokolského sletu v Praze přivezli Hřebíkovu urnu s ostatky do Čech. Ta byla ještě ve sletových dnech uložena do rodinné hrobky na řevnickém hřbitově.

28. června 1998 řevničtí Sokolové odhalili pamětní desku na domě čp. 90 v ulici Československé armády, kde se Antonín Hřebík narodil. Odhalení byli přítomni zástupci ústředí českého Sokola, starosta Řevnic Jan Kadlec a z ciziny přijeli starostové Sokola z USA, Kanady a ze Švýcarska. Hlavní projev o osobnosti Antonína Hřebíka pronesl řevnický Sokol Ing. František Šedivý.

JUDr. Antonín Hřebík patří mezi významné osobnosti nejen řevnické, ale i československé minulosti.

Prezident Václav Havel mu k 28. říjnu 1996 udělil in memoriam nejvyšší státní vyznamenání – Řád Tomáše Garrigue Masaryka.


LADISLAV SITENSKÝ

Narodil se 7. 8. 1919 v Praze, zemřel 14. 11. 2009 v Praze. Byl významný fotograf. Jezdil po celý život do Řevnic, které pokládal za svůj druhý domov. Jeho vztah k našemu městu měl rodinný základ. Jeho dědeček Hynek Pexider postavil v roce 1900 v Řevnicích dům v secesním slohu. Do domu jezdili i rodiče Ladislava a dnes v něm bydlí jeho nejmladší syn Daniel, také fotograf.

Život Ladislava Sitenského byl velmi pestrý, ale jeho stěžejní činností se stalo fotografování. Fotografovat začal již ve 14 letech. Zvláště rozsáhlá je Sitenského fotografická dokumentace našich vojáků na západní frontě během II. světové války, zejména dokumentace činnosti československých letců v Anglii, ke kterým se původně přihlásil jako dobrovolník. Jeho nadřízený, generál letectva Karel Janoušek ho vyčlenil pro fotografickou službu v armádě. Na konci války 4. dubna 1945 se oženil v osvobozeném francouzském městě Lille s Francouzkou Paulettou Boschovou, svou předválečnou láskou. Po válce se jim v Praze narodily tři děti: Patricie, Jiří a Daniel. Po demobilizaci koncem roku 1946 se začal profesionálně věnovat fotografii. Vzhledem k své bohaté fotodokumentaci z války vydal svou první knížku s názvem „312. peruť“. Knížka však vyšla v době „Vítězného února 1948“, a tak byl celý její náklad ihned zkonfiskován a zlikvidován. Zůstalo zachováno jen několik výtisků. Sitenský mohl v dalších letech vydat jen fotografické knihy o vodácích, cyklistice, o české krajině a o Praze. Teprve v devadesátých letech vyšla jeho díla o válečné problematice. Ze stejného bohatého výběru fotografií uspořádal Ladislav Sitenský řadu výstav doma i v zahraničí, v roce 2009 také v Řevnicích.

Městská část Prahy 2 mu udělila roku 2004 čestné občanství. V říjnu 2007 mu prezident Václav Klaus udělil medaili Za zásluhy o stát v oblasti kultury a umění. V květnu 2010 dostal in memoriam čestné občanství Řevnic.


FRANTIŠEK ŠEDIVÝ

Narodil se 2. 7. 1927 v Zadní Třebani, Spisovatel a bývalý politický vězeň. Žije trvale ve stejném domě, kde se narodil, dům dnes patří katastrálně do Řevnic. Vyrůstal ve vlastenecké rodině, otec a jeho dva bratři byli legionáři. V současné době je místopředsedou Konfederace politických vězňů a předsedou Klubu Milady Horákové. Čestné občanství mu bylo uděleno 7. 5. 2010.

Za studií na reálce v Praze byl v roce 1942 z restriktivních důvodů v důsledku heydrichiády vyloučen ze školy. V roce 1944 byl pracovně nasazen v továrně Junkers. Pracoval jako spojka protinacistického odboje. Po únoru 1948 se zapojil do boje proti komunistickému režimu. Při studiích na vysoké škole založil ilegální skupinu studentů, která pomáhala při organizaci útěků našich občanů přes hranice a vydávala letáky proti režimu. Podařilo se mu odkrýt agenta Státní bezpečnosti nasazeného mezi studenty. Jeho činnost byla sledována a odhalena, policie ho v roce 1952 zatkla a po procesu byl odsouzen za velezradu na 14 let odnětí svobody. Prošel nejtěžšími uranovými lágry například v Jáchymově a v Bytízu. Po 12 letech věznění byl v únoru 1964 propuštěn.

Napsal několik publikací z doby svého věznění (Legie živých aneb Jáchymovské peklo, Pod věží smrti). S bratrem Zdeňkem vydali publikaci Bory – Mírov. 31. 8. 2008 mu bylo uděleno čestné občanství Zadní Třebaně. Zasloužil se o zřízení gymnázia Milady Horákové v Praze, jehož slavnostního otevření 1. 9. 2009 se zúčastnil. Tehdy ve svém projevu zdůraznil hlavní odkaz Milady Horákové – život v pravdě. 28. října 2009 dostal z rukou prezidenta republiky Václava Klause Řád T. G. Masaryka za vynikající zásluhy o rozvoj demokracie a lidská práva.

Ing. František Šedivý je od roku 1937 členem řevnického Sokola a po léta ochotníkem řevnického divadla.

 Jindřich König