Nevím, jak to bylo v jiných skupinách, ale v té, kam jsem byla přiřazena já, vázla vzájemná komunikace s paní architektkou, která vedla diskuzi. Zejména zpočátku jsem vnímala napjatou atmosféru, že buď budeme spolupracovat, jmenovat pozitiva návrhu, nebo máme odejít, když se nám návrh nelíbí. Jenomže to bychom potom ztratili možnost hlasovat o tom, co chceme. V naší skupině skutečně asi dva lidé odešli, protože způsob vedení jim byl nesympatický. Ani já jsem se vůbec necítila dobře, ale pocit zodpovědnosti mne udržel překonat jisté nepohodlí.

Z mnoha rozhovorů spolku Srdce Řevnic, ale také na základě zkušenosti vím, že starší občané jsou často pro zelené náměstí. Při rozhovoru s dětmi různého věku jsem byla překvapena, že téměř nikdo z dotázaných nechce větší dlážděnou plochu.  Naopak projevily přání, aby tam bylo ještě více stromů a keřů. Myslela jsem, že jsem už moc konzervativní, a taky starousedlík, kteří mají k městu jiný vztah. Ale názory dětí mne přesvědčily, že to o věku není. Samy přišly na řešení trhy rozložit na vydlážděné Palackého náměstí nebo k Zámečku jako alternativu.

Někdo namítne, že mám jít do lesa nebo do parku, že tady se chtějí lidé setkávat na společných akcích. Ale na rozpáleném náměstí se málokdo cítí dobře. Na vystoupeních, kam se souborem jezdíme, bývá na dlažbě nebo asfaltu velmi nepříjemně. Horko, sucho, špatně se dýchá. Tedy i z hlediska účinkujících je příjemnější být na trávě a pod stromy, stejně jako návštěvník se raději posadím na trávu než na dlažbu.

Mám čerstvou zkušenost z tábora s dětmi. Po běhací hře s hledáním pokladu si ani jeden člověk nesedl na lavičky pod slunečníky na betonovém plácku, kde byla zmrzlina, limonády, wifi. Děti i dospělí se svalili do trávy pod nedaleké stromy, kde bylo o mnoho stupňů méně, zem příjemně chladila, lehký vánek osušil pot.

Máme náměstí, které i v jiných obcích obdivují a můžeme se z něj radovat, s jakým citem jej naši předci navrhli a upravili. Byla bych ráda, kdyby vedení města, které navrhlo změny a které jistě mohou být k užitku všem, při zadání úkolu architektům reflektovalo dva výrazně rozdílné pohledy občanů.

Pokud ovšem hlasujeme jen o připravených dvou studiích, tak je to pro nás jen větší nebo menší zlo, ale ne to, co si opravdu přejeme. Potom ta část skupiny, která si změny nepřeje, je vtažena do hry, ve které se mylně domnívá, že ji může nějak ovlivnit, ale v podstatě nemůže, tak je to nastavené. Na setkání jsem slyšela několik starších lidí, kteří velmi smutně řekli, že nemají pro co hlasovat, a tak to vzdali. Pokud by radnice opravdu měla zájem znát široký názor občanů, bylo by možné hlasovat po internetu nebo vhozením do schránky. Teprve na základě znalosti názorů lidí zadat práci architektům.

Naše hlasování by mělo smysl, kdybychom hlasovali ne jen pro dílčí prvky něčeho, s čím vnitřně nesouzníme, ale pro to, co si opravdu přejeme. A to je u části občanů, která si nepřeje zmenšení zelené plochy, minimálně zachovat (nebo rozšířit) stávající zeleň, vyměnit asfalt za dlažbu (jen upozorňuji, že malá dlažba je možná přijatelnější pro menší prostory, ale zase se po ní ženám a starším lidem hůře chodí!), vyměnit mobiliář ap.

Potěšilo mne, kolik lidí myslelo také na stromy, které v dlažbě nebudou tolik prospívat (kořenový systém je širší než koruna), budou mít málo vláhy, mohou chřadnout, usychat a ani nově vysazené stromky nám ještě mnoho let stín neposkytnou. Aby nám lidem bylo na náměstí dobře, potřebujeme je tam!

Ludmila Chroustová