S hůlkami se vydají na šestikilometrovou trať

Závod v Nordic walkingu s bohatým doprovodným programem se koná 30. září o 9 hodin, startuje se v Lesním divadle. Hlavní organizátorkou je Ivana Černíková, instruktorka severské chůze neboli nordic walkingu.„Akce se koná ve spolupráci s Nadačním fondem Českého rozhlasu – Světluška a závodu se, stejně jako loni, zúčastní i nevidomí chodci,“ uvedla v rozhovoru pro Ruch Černíková.

Kdo za řevnickým závodem v severské chůzi stojí?

Hlavním organizátorem je Nordic Walking Challenge, naše nezisková organizace, kterou jsme loni založili, partnerem akce je právě Světluška. Loni nás napadlo, že bychom do chůze mohli zapojit i nevidomé, protože je to sportovní aktivita, kterou může dělat kdokoli, kdo dokáže chodit.

Jak jste byla spokojená s prvním ročníkem?
Docela se to líbilo, měli jsme dohromady asi 150 lidí, což považuji za úspěch. Měli jsme spoustu lidí, kteří byli ochotni pomoci, doprovodný program, rozcvičku, měli jsme Happy Foot, takže si lidi mohli vyrábět sandály, občerstvení... Město nám poskytlo zázemí a umožnilo nám udělat doprovodný program v Lesním divadle. Byla tam příjemná atmosféra, myslím, že se to povedlo.

Co bude letos jinak?
Navíc budeme mít přednášky na téma Zdraví a pohyb a Bytí v přítomném okamžiku. A doufám, že letos přijde víc lidí než loni – za úspěch bych považovala takových 300 lidí.

Co když se někdo chce zúčastnit téhle akce a neví, jak na to?
Podívá se na náš web (www.nwccr.cz) a tam je v tuhle chvíli možné přihlásit se na závody, takže my se o něm dozvíme a pošleme mu další informace. Je to otevřený závod, hůlky budou k zapůjčení na místě a před závody proběhne krátká instruktáž. Na trati pak budou kontrolní stanoviště. Trasa bude šestikilometrová. Byli bychom rádi, kdybychom sehnali časomíru pro hromadný start, ale to je ještě otevřené.

Kolik činí startovné?
Startovné je stejně jako loni 350 korun s tím, že polovina částky půjde na Světlušku a polovina na sport pro nevidomé. Děti a nevidomí letos platí stokorunu.

Kde se rekrutují traséři pro nevidomé?
Oslovovala jsem různé organizace, které pomáhají nevidomým, a lákala jsem je na závody. Oni říkali, my bychom vám tam rádi nějaké nevidomé poslali, ale nemáme asistenty, traséry. Takže jsem požádala v okruhu svých známých dobrovolníky a čtrnáct dní před akcí jsem udělala školení, kde jsem je učila, jak zacházet s hůlkami, a současně jim předávala zkušenosti, jak komunikovat s nevidomými, jak je vést.

Co takový trasér potřebuje?
Není potřeba, aby měl velké zkušenosti. Musí se dostatečně nacítit na toho nevidomého a důležitá je vzájemná důvěra. Oni se domluví třeba na určitých heslech a ten trasér dává pozor, musí mapovat přesně terén a musí toho nevidomého upozornit na každou překážku, která se vyskytne, ať už žlábek, prohlubeň, schod nebo kámen.

Jak zajistíte, aby nevidomý trasérovi neutekl?
To se dost dobře zajistit nedá. Loni se nám hlásili na závody nevidomí sportovci, kteří jsou zvyklí běhat, a ti traséři nebyli úplně sportovně založeni, takže se nám traséři vyměňovali: ten, který měl lepší fyzickou kondici, šel k nevidomému, který byl rychlejší. Prostě se to vyřešilo na místě. Ale samozřejmě je lepší, když trasér má lepší kondici, když je o něco lepší, než ten nevidomý. Jan Flemr