Za více jak sto let trampingu vzniklo v hloubi brdských lesů mnoho krásných osad, malých, dnes již polozapomenutých ohnišť, ukrytých srubů a památečních míst. Vydejme se tentokrát do okolních kopců prozkoumat některá z nich. Naší cestu chtě nechtě musíme zahájit (a nejspíš i zakončit) v hospodě „U Zrzavého paviána“, legendární základně prvních brdských trampů. Dnes zde mezi výletníky a cyklisty již na nenápadně oblečeného trampa z US tornou na zádech narazíme výjimečně, ale vězte, že své místo pod dřevěnými plackami v rohu mají stále rezervované.
Většina trampských osad se nachází na březích malých potůčků, a tak naším prvním cílem je Vrahův potok. Od hospody se vydáme vzhůru podél Halounského potoka. Můžeme jít po asfaltce nebo po zelené značce okolo Rochot. Za Rochotami nás cesta přivede k prudké stráni pod níž již teče Vrahův potok. Na křižovatce lesních silniček odbočíme vpravo a sestoupíme k můstku přes jeho tok. U jeho břehů se nachází několik tábořišť. Pokud se vydáme dolů po potoku, dojdeme přes několik z nich až k legendárnímu kempu Westend. Tedy dnes již k chatové osadě, ve kterou se za více jak 90 let trvání změnil. Poslední srub bez elektřiny patří známému malíři a ilustrátorovi Marku Čermákovi, jehož kresby a malby jsou s trampingem dlouhá léta spojené.
Cestou od můstku proti proudu mineme další ze starých kempů. Byl nazván Bílé skály, snad proto, že se nachází v místě opuštěného lomu. Postupujeme dále až k pramenům Vrahova potoka. Většina tábořišť je čistě uklizena, protože pravověrný trampský národ je pořádkumilovný a šetrný k přírodě. Okolí je vysmýčené, hromádka dřeva připravená a v ohništích je na zbytcích popela položena větvička ze smrku. Podle stupně jejího ovadnutí poznáme, kdy zde někdo naposledy tábořil. Proto i my, pokud využijeme tábořiště ke svačině, ukliďme po sobě a všechny odpadky odnesme zpět do města.
Za pramenem Vrahova potoka vystoupáme na hřebenovou cestu značenou červenou turistickou barvou a vydáme se vpravo směrem na Stožec. Po několika stech metrech narazíme na studánku Bílý kámen. Kdysi zde stávala hájovna, která na konci 2. světové války vyhořela a zbylo po ní pár kamenných schodů. Nad námi ve svahu je někde betonová zeď bývalé vojenské základny Klondajk. My se ale vydáme dolů po proudu Černého potoka objevovat další trampská tábořiště. Jména brdských kempů jsou často odvozená z příběhů Divoké západu, a tak můžeme narazit na El Toro, El Paso, Alabamu, Ascalonu, Fort Dakotu. Případně podle místních zvláštností – Palouček, Ovčárnu, Kamp deštů, Strachomornu. U Černého potoka narazíme na kemp Korýtko, kde po celou dobu zurčí voda ze dřevěného korýtka na potoce.
Podél potoka sejdeme na jednu z asfaltek, které nás zavedou do Kytína, odkud se přes osadu Na Rovinách, rozcestí Červený kříž a Jezírko vrátíme zpět k „Zrzavému paviánovi“ a dále do Řevnic.
Při svých toulkách brdskými lesy třeba narazíte i na legendární kemp Zlaté dno. Jeden z nejstarších kempů v Brdech, na který jezdil generál Jerry Packard (přezdívka) se svou Zimní brdskou armádou spát i v zimních mrazech pod širák. Dnes je částečně zničený necitlivou těžbou dřeva, ale stále slouží jako pietní místo kamarádům, kteří byli umučeni nacisty pro svou odbojovou činnost za 2. světové války. Dodnes neexistuje mapa cesty k němu, a tak si svou pěšinu do Zlatého dna musí najít každý sám.
Zdeněk Valeš