V Lesním divadle zahraje Václav Hudeček

Zeptali jsme se Václava Hudečka, co ho inspiruje a co mu dělá radost.

Před rokem a půl jste koncertoval v řevnickém kině, 5. září vystoupíte s Komorní filharmonií Pardubice v Lesním divadle. Je to náhoda, že se do našeho města vracíte, nebo máte k Řevnicím nějaký vztah?
V Řevnicích máme krásné vzpomínky na rodinu Martiny Navrátilové. Byli to úžasně skromní a pokorní lidé. A Martina je samozřejmě naprosto výjimečná osobnost ve světě sportu, na kterou jsou určitě nejen v Řevnicích náležitě pyšni.
Hrál jste už někdy v plenéru uprostřed lesa? Těšíte se na ten zážitek, nebo máte spíš obavy z počasí a podmínek?
Já jsem tam už před mnoha léty hrál a počasí nám přálo. Samozřejmě, objednat si nebe bez mráčku nemůžeme, takže nám držte palce. Dávám sice přednost koncertům v sálech s dobrou akustikou, ale nebráním se ani dnes stále populárnějším „open air“ koncertům. Zvláště v době covidové je lepší, když jsme všichni na zdravém vzduchu.
Jak jste vybíral program koncertu? Mohl byste nám představit skladby, které zahrajete?
Zahraji Romanci a Mazurek od Antonína Dvořáka, jehož výročí narození letos oslavujeme (1841), a potom ještě skladbu Cikánské melodie španělského skladatele a houslisty Pabla de Sarasate. Tohoto virtuóza Antonín Dvořák velmi obdivoval a právě jemu věnoval svoji skladbu Mazurek.
S panem dirigentem Chaudhurim nehrajete poprvé. Jak se vám spolupracuje? Je jeho vedení orchestru něčím charakteristické?
S Debashishem Chaudhurim jsme hráli již mnohokrát a vždy se na spolupráci těším. Přestože pochází ze zcela odlišné hudební kultury, skvěle cítí evropskou hudbu. Navíc je velmi příjemným společníkem a krásně mluví česky. Je potěšením s ním spolupracovat.
Systematicky se věnujete jako pedagog mladým talentovaným hudebníkům. Založil jste Akademii Václava Hudečka, která působí v Luhačovicích už více než dvě desítky let. Evidentně vás ta práce naplňuje... Čím? Co vás na ní zajímá z hlediska hudebního, ale i lidského?
Luhačovická Akademie vznikla na popud mojí ženy Evy. Jelikož jsem vždy byl a do dnešních dnů stále jsem naplno zaměstnán svými koncerty, nemohl jsem nikdy přijmout nabídky jak v cizině, tak u nás na stálé profesorské místo. Eva říkala, že by byla velká škoda nepředat zkušenosti získané od mých učitelů, jakými byli David Oistrach, Nathan Milstein a Václav Snítil. Letos máme již 25. ročník a za ta léta Akademií prošla současná česká houslová elita. Je radost sledovat úspěchy našich absolventů na světových koncertních pódiích.
Vašim žákům je kolem 15 let, zhruba tolik, jako bylo vám, když jste se stal žákem Davida Oistracha. Jací jsou? Proměnil se během těch let, co Akademii pořádáte, nějak vztah talentovaných dětí k hudbě, přístup ke studiu?
Našim letním studentům je od 10 do 28 let. Ti nejtalentovanější splní podmínky přijetí již v tak útlém věku. Samozřejmě se jedná o výjimečné talenty. Za všechny bych jmenoval Jana Mráčka, který následně dokázal, že byl v Luhačovicích v tomto věku právem. Dnes patří k houslové špičce nejen u nás. V současnosti se hlásí již o generaci mladší houslisté a jsou úžasní. Víte, ono hrát na housle je velmi těžká profese, pakliže k ní přistupujete poctivě. Po světě pobíhá spousta všelijakých podvodníků, kteří jsou „slavní“ díky bombastické publicitě. Naše luhačovické studenty zatím nikdo nezná, ale věřte mi, už dnes hrají mnohdy lépe, než ti „slavní“.
Kdo se může zúčastnit vašich kurzů? Kdyby měl o ně zájem některý z absolventů řevnické ZUŠ, jaké podmínky musí splnit? A jak kurzy probíhají?
Studenti musí být schopni zahrát před publikem skladby běžného světového koncertního repertoáru. Čili žádné písničky nebo dětské skladbičky. Proto neomezujeme studenty věkem, ale pouze repertoárem. Poslední roky se mnou v Luhačovicích spolupracuje profesor Jiří Fišer z pražské konzervatoře, který je jedinečným pedagogem v mezinárodním měřítku a jehož pedagogické výsledky jsou neoddiskutovatelné. Jsem rád, že se mi podařilo Jirku získat, spolupráce s ním je jedinečná. Každý student má 4 lekce u mě a 4 lekce u Jiřího Fišera. Naším klavíristou, se kterým studenti korepetují a vystupují, je vynikající Lukáš Klánský. Nejlepší absolventi získají ocenění. Třetí cena je vždy nějaká elektronická pomůcka (tablet, fotoaparát nebo mobilní telefon), kterou věnuje naše japonská mecenáška paní Yokko Nakakita, druhá cena je mistrovský smyčec, který pro nás vyrobí mistr Luboš Odlas. A konečně ten nebo ta nejlepší obdrží mistrovské housle postavené těmi nejlepšími českými houslaři a absolvuje se mnou řadu koncertních vystoupení.
Na které z vašich absolventů jste mimořádně pyšný? Lze už v tomto věku rozpoznat talent, který později obstojí na světových pódiích?
Již jsem zmínil Jana Mráčka, vítěze prestižní soutěže Fritze Kreislera ve Vídni, dále Josef Špaček, laureát soutěže královny Alžběty v Bruselu, Jiří Vodička a všichni další, kteří prošli naší Akademií a působí na předních pozicích v našich nejlepších orchestrech, smyčcových kvartetech a jiných komorních souborech. Dělají nám radost.
Další vaší dlouhodobou aktivitou jsou Svátky hudby, cyklus komorních koncertů, který probíhá od podzimu do jara v Praze i další městech. Loňský ročník byl kvůli pandemii zrušený, na co se můžeme těšit letos?
Pro nadcházející sezónu, ve které oslavíme 30. výročí založení Svátků hudby v Praze, jsme s malými obměnami zachovali koncerty ze zrušené sezóny covidové. Jak už je tradicí, opět se představí celá řada začínajících mladých umělců ve společnosti těch dnes renomovaných, kteří také coby neznámí u nás před 30 lety začínali.
Řadu let rovněž se svou paní Evou připravujete pro televizi Noe cyklus pořadů nazvaný Má vlast - jde o přenosy koncertů z různých míst Česka. Podle čeho ta místa a hudbu k nim vybíráte? Jaké koncerty a kde právě chystáte?
Koncerty se konají na památných místech naší vlasti. Výběr repertoáru se přizpůsobuje prostoru, ve kterém se televizní natáčení uskutečňuje, a také našim finančním možnostem. Televize Noe je nekomerční stanice, která funguje takřka zázrakem z příspěvků svých diváků a mecenášů. Snažíme se jim v tom pomáhat a je to úžasné, že už máme na 50 dílů Mé vlasti. Díky uměnímilovným sponzorům, hejtmanům, starostům i soukromým osobám máme záznamy z Křížové kaple na Karlštejně, Arcibiskupského zámku v Kroměříži, síně na Žofíně, baziliky sv. Prokopa v Třebíči, chrámu Matky Boží před Týnem, baziliky sv. Petra a Pavla na Vyšehradě a mnoha dalších nádherných míst. Je to úctyhodné dílo mojí ženy Evy, která si celý projekt vymyslela a neúnavně jej s pomocí přátel drží při životě. Plánujeme neustále nové projekty a tak hlavně doufáme, že se alespoň některé brzy uskuteční.
Jak trávíte letošní prázdniny?
Víceméně pracovně. Já hraji, dokud nám to situace dovolí, Eva dopsala krásnou novou knížku, která by měla vyjít v září, a ve volném čase si užíváme léta.
A na co se v nejbližší době nejvíc těšíte?
Až skončí covidové šílenství a svět se zase vrátí do normálu. Přejeme to ze srdce všem.

Text Marie Reslová, foto Akademie Václava Hudečka